Karel Hvížďala: To nejde, kompromis je zlo a úsvit naděje
Když jsem se vrátil na přelomu let 1989 a 1990 po dvanácti letech ze zahraničí do Česka, překvapily mě zprvu dvě věci. Zaprvé, když někdo dal někomu nějaký úkol, první odpověď skoro vždy zněla: „To nejde“ nebo „To bude problém“.
Takovou odpověď jsem v Německu nikdy neslyšel. Odpověď dotazovaného vždy zněla: „OK. Do kdy to potřebuješ?“ Diskutovalo se hlavně o termínu.
Čtěte také
A zadruhé, kompromis tam, na rozdíl od nás, nepředstavoval nikdy zlo: většina lidí ho viděla jako jedinou cestu při řešení sporů a dosažení konsensu.
Znovu jsem si na tehdejší pocity vzpomněl, když sleduji zpravodajství o změnách volebního zákona, které potvrzuje, že jsme se vůbec nezměnili.
Jak známo, Andrej Babiš v hysterickém projevu strašil občany tím, že po odebrání bonusu pro vítěznou stranu bude skoro nemožné sestavit vládní většinu a budou se u nás střídat vlády jako třeba v Itálii.
Stát Babišovi nepatří
Ve skutečnosti to je nepravda: Dosavadní zákon, který u nás platil 19 let od roku 2002, právě hned ten stejný rok způsobil po volbách nestabilní vládu ČSSD s KDU-ČSL a Unií svobody s většinou jednoho hlasu, jak si mnozí moc dobře pamatují. A o čtyři roky později byl v České republice dokonce volební pat: na jedné straně ODS, KDU-ČSL a Zelení a na druhé straně ČSSD a KSČM.
Čtěte také
V čele sociální demokracie se rychle v jedné vládě vystřídali tři premiéři – Špidla, Gross a Paroubek – a později Topolánkovi trvalo sedm měsíců, než sestavil dvě vlády, ale ani ta druhá dlouho nevydržela a nastoupila vláda odborníků Jana Fischera atd. A to už vůbec nehovořím o tom, že i současný kabinet Andreje Babiše, vytvořený spoluprací ANO s ČSSD, je menšinový a bez podpory komunistů by toho mnoho neprosadil.
Na to premiér zapomněl, nebo dokonce cílevědomě lhal. Pokud právě lži politiků nebudou média systematicky a tvrdě kritizovat, dopadneme podobně jako Američané s Trumpem, jak o tom, bohužel pozdě, hovořil šéfredaktor Washingtonu Post Martin Baron: „Měli jsme o Trumpových lžích mluvit dřív.“
A i my občané bychom si neměli říkat, že to nejde, ani se bát kompromisů při uzavírání spojenectví proti prolhaným politikům. Nové koalice v posledních týdnech proto představují nadějnou změnu už i proto, že politiky učí uzavírat kompromisy. A podobně nadějný je i nález Ústavního soudu, že za lživé výroky nese odpovědnost prezident jako soukromá osoba, a ne ministerstvo financí.
Za dobrou zprávu jde snad nakonec považovat i čtvrteční rozhodnutí sněmovny o neprodloužení nouzového stavu, protože je naděje, že hejtmani a hlavní a krajští hygienici se budou chovat racionálněji než premiér, který zcela ignoroval návrhy opozice. Vlastně, možná i nevědomě, naplnil svým jednáním to, co jednou řekl, že chce řídit stát jako firmu. Nedošlo mu, že stát mu nepatří, a v tom je jeho i nás největší problém.
Autor je publicista
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Hurvínek? A od Nepila? Teda taťuldo, to zírám...
Jan Kovařík, moderátor Českého rozhlasu Dvojka
3 x Hurvínkovy příhody
„Raději malé uměníčko dobře, nežli velké špatně.“ Josef Skupa, zakladatel Divadla Spejbla a Hurvínka
