Karel Hvížďala: Covid-19, vědecké duchovenstvo a politici
Čím déle na celém světě trvá ohrožení nemocí covid-19, tím víc je třeba si pokládat otázku: Je oprávněné, že již několik měsíců bojujeme proti covidu omezováním základních práv a svobod?
Odpověď většiny odborníků na celém světě je: Ochrana života a práva na svobodu se musí bedlivě vyvažovat; ochrana lidského života neplatí absolutně. Taková ochrana ale nesmí nikdy bezpodmínečně podřídit všechna práva a svobody, právu spravovat hospodářství, udržovat při životě kulturu a pěstovat sociální kontakty.
Čtěte také
Obecné riziko musí každý člověk snést. Stačí se podívat na statistiky: na covid-19 do 6. září zemřelo v Česku 431 lidí. Přitom loni zemřelo na silnicích 547 lidí, podobně víc lidí zemřelo i na chřipku.
To je mimo jiné důvod, proč už všechny vlády na počátku podzimu nejsou ochotné přistoupit na další drastická omezení. Protože ekonomické škody by byly horší než následky dalších úmrtí.
Nehledě na to, že omezení pohybu, a obyčejná lidská potřeba stýkat se s blízkými lidmi, je pro mnohé důležitější než ochrana před novým virem. A to si myslí nejen většina lékařů, ale i filozofů a teologů. I když, jak říká přední virolog Christian Dorsten, nevíme a nebudeme nikdy vědět, kolik lidí je skutečně infikováno.
Problém ale spočívá v tom, že práce vědců je jiná než politiků. Vědci by neměli nikdy kázat, ale zkoumat, a proto musí stále pochybovat. Jenže, jak už před časem ukázala debata o klimatu (a teď to někdy potvrzuje i koronakrize), někteří vědci se změnili v ideology a začali hovořit o jediné správné cestě.
Cesta do pekla
A to mohla být, jak upozorňuje třeba německá filozofka a spisovatelka Thea Dornová, pohroma i pro řešení současné situace. Podle ní je jedním z nejcennějších úspěchů sekulárních společností oddělení církve od státu.
Čtěte také
Jedním z nejznepokojivějších vývojů ve společnostech vyspělých technologií je touha, aby se věda a stát k sobě úzce přiblížily. Aby se z vědců stali ti, kteří se vyjadřují jasně. Tento trend má podle sociologů čím dál tím víc zastánců, a to jak mezi vědci, tak politiky. Rodí se to, čemu se v Německu říká Wissenschaftsklerus (vědecké duchovenstvo), protože absolutní víra ve vědu ji mění v náboženství počátku 21. století.
Je to ale pro společnost podobně nebezpečné, jako kdysi bylo spojení státu a církve. Na rozdíl od náboženství, moderní věda za svůj úspěch vděčí otevřenosti vůči všem pochybnostem. Pokud by tuto schopnost ztratila, stala by se kazatelem.
Proto je u nás tak časté volání po tom, aby v době koronakrize o všem rozhodovali epidemiologové, zcestné.
Tato role v době každé krize přísluší pouze politikům, kteří se jí nemohou zříci a mají prokázat schopnost vyvažovat už zmíněnou ochranu života a práva na svobody, zdárný chod hospodářství a kultury. Podle toho je budeme posuzovat.
Jejich rozhodnutí se ale nikdy nesmí řídit ani průzkumy veřejného mínění. To je podobná cesta do pekla jako kdyby věřili, že to za ně vyřeší vědci či Bůh.
Autor je publicista
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
3x Karel Klostermann
Komplet obsahuje dva šumavské romány Ze světa lesních samot, V ráji šumavském a povídkový soubor Mrtví se nevracejí z pera klasika české literatury Karla Klostermanna (1848 - 1923), který tomuto kraji zasvětil celé své dílo.
