Karel Barták: Halas o zrušení Green Dealu je pouze halas, s nulovou šancí na úspěch

Jejich zvolení europoslanci brzy zjistí – pokud to od počátku nevěděli – že EU je spolek založený na vládě práva. Tedy že předpisy jednou dohodnuté a posvěcené 27 vládami a Evropským parlamentem nejde jen tak „vyházet na smetiště“, v drtivé většině budou platit dál, a to obvykle ku prospěchu evropských voličů, včetně těch českých.

Čtěte také

Česká volební účast v evropských volbách byla rekordní, volit přišli i ti, kteří jindy nehlasují. Lákal Green Deal a migrace

Což ovšem neznamená, že se má odpor proti Green Dealu, který vykrystalizoval do ryzí nenávisti zvláště v Česku, brát na lehkou váhu. Naopak, svědčí o významném posunu priorit v hlavách občanů i politiků v celé unii.

Stačí se podívat na volební výsledky – před pěti lety bodovaly napříč zejména západní Evropou zelené strany, které nyní utrpěly tvrdou porážku. Jak to? Kdo dnes naslouchá Gretě Thunbergové, která v roce 2019 udávala tón, zejména pro mladé voliče? Co se to stalo?

Boj proti klimatické změně tehdy povýšil na hlavní prioritu Evropské unie, také pod vlivem veřejného mínění. Jenže od té doby se událo víc věcí, než se obvykle stane za pět let.

Evropa chtěla jít příkladem

Covidová krize, válka na Ukrajině, energetická krize, inflační smršť se prohnaly nejen politikou, ale i hlavami a peněženkami lidí. Najednou se zdá, a to nejen u nás, že jsme to s tou zelenou transformací poněkud přehnali, tedy že jsme se měli aspoň stejně dobře starat také o jiné priority.

Čtěte také

Petr Holub: Ve víru vášní a spalovacích motorů

V době, kdy Evropská komise produkovala na běžícím pásu návrhy nařízení, která mají zajistit snížení emisí skleníkových plynů o 55 procent do roku 2030, posilovala Čína výrobu solárních panelů a skupovala po světě vzácné kovy a zeminy nezbytné pro výrobu větrných elektráren.

Zpětně to skoro vypadá, jako by pružně reagovala na evropskou objednávku. Bylo to ovšem jinak. Když si evropské vlády uvědomily, co si to na sebe v dobré víře ušily, zjistily, že klíč od skladu je v Pekingu.

Přes všechno plánování tady Evropská unie selhala. Dojela na své institucionální nedostatky, na nejistoty, co může a nemůže, na nelogické rozdělení pravomocí mezi ni a členské státy. Jak mohla dopustit takovou závislost v oblastech, které si sama vytyčila jako prioritu?

Čtěte také

„Green Deal se dotkne každého.“ Analytik vysvětluje, o čem je stěžejní dohoda téhle generace

Proč její průmysl neumí vyrobit takové baterie jako Čína? Proč nikdo nedělá laciná elektrická auta jako Čína? Proč musíme právě odtud dovážet solární panely, větrníky, ba tepelná čerpadla, tedy technologie, které jsme si sami postavili na piedestal pokroku?

To všechno je třeba si uvědomit, když se díváme zpět na skoro už deset let od pařížské konference, na které se celý svět zavázal, že podstatně sníží emise skleníkových plynů, aby globální oteplování nepřekročilo dva stupně Celsia. Evropa chtěla jít příkladem. Vypracovala Green Deal, ve kterém se zavázala, že do roku 2050 dosáhne nulových emisí.

Členské státy včetně Česka uložily Evropské komisi, aby předložila návrhy zákonů, které povedou k jejich snížení. Posléze společně schválily jejich konečné znění a společně je uvedly do života. Tedy politické rozhodnutí 27 svrchovaných zemí, nikoli „dílo zelených ajatolláhů“ či „zelené tsunami“.

Karel Barták, bývalý zpravodaj ČTK v Bruselu, komentátor Info.cz|foto:Radko Kubičko, Český rozhlas

Takže – slibovat zrušení Greenu Dealu je pokrytecké a kontraproduktivní. Nesmyslné je ho také redukovat pouze na zákaz prodeje aut se spalovacími motory od roku 2035, jak se to dělo v české kampani.

Bude však třeba provést některé korekce při aplikaci nových předpisů a zaměřit úsilí unie na konkurenceschopnost ekonomiky. Tuto prioritu pak bude třeba promítnout do další salvy zelených zákonů pro rok 2040. A právě na tento úkol by se měli ve Štrasburku nachystat čerstvě zvolení čeští europoslanci.

Autor je bývalý zpravodaj ČTK v Bruselu a komentátor Info.cz