Josef Hodic. Agent, který odvedl práci, a pak už ho nepotřebovali

10. září 2020

Když před pěti lety zemřel ve svém bytě na sídlišti v Praze na Břevnově Josef Hodic, uzavřel se jeden z příběhů, typických pro střed Evropy druhé poloviny 20. století. Jen málokdo ze sousedů tušil, kdo je ten osamělý 90letý pán. Svého času totiž zaměstnal tajné služby několika zemí.

Josef Hodic (1924) přišel na svět do mimořádně složitých podmínek. Poloviční sirotek vyrůstal nejprve u strýce a později v sirotčinci v Žamberku, odkud jej řeholní sestry chtěly poslat na kněžská studia do Kroměříže. Nakonec odmaturoval na gymnáziu a po válce nastoupil do textilky ve Dvoře Králové.

Čtěte také

Když byl v roce 1950 povolán do armády, změnilo to zásadně jeho směřování: z tankisty se vypracoval na učitele politických věd a později na profesora Vojenské politické akademie v Praze.

V reformním roce 1968 už byl šedou eminencí armády. Jako poradce generála Václava Prchlíka pomáhal s přípravou některých projevů Alexandra Dubčeka s vojenskou tematikou. Také se zabýval postavením armády v demokratických poměrech, snažil se citlivě vyřešit budoucnost Lidových milicí.

S tím vším byl po srpnové okupaci konec; Hodice postupně odstavili ze všech funkcí a v září 1970 propustili z armády.

Téměř rok sháněl práci, v atmosféře nastupující normalizace se báli zaměstnat ho na jakékoliv pozici, která by odpovídala jeho vzdělání a rozhledu – skončil proto jako hubič potkanů u Zemědělského zásobování a nákupu.

S fasádou bývalého reformátora

Dostatečně zlomeného jej Státní bezpečnost získala v prosinci 1975 ke spolupráci. Fasádu bývalého reformátora si navenek udržoval tím, že byl mezi prvními signatáři Charty 77. Následoval další vyhazov z práce a v listopadu 1977 legální vystěhování do Rakouska, to vše už ale v režii StB.

Čtěte také

Hodic tam působil mezi exilovými prominenty a informace o nich dodával Státní bezpečnosti. Minimálně v prvních letech šlo o velmi hodnotné zprávy. V červnu 1981 byl ale Státní bezpečností „stažen“ zpátky do Československa, kde se aktivně podílel na pomlouvačné kampani, očerňující především Pavla Tigrida, Jiřího Pelikána a další osobnosti českého exilu.

Součástí této kampaně byl i třídílný pořad odvysílaný Československým rozhlasem, ve kterém byly použity nelegálně získané nahrávky z odposlechu pařížské kanceláře Pavla Tigrida. Byl z toho mezinárodní skandál.

Pro Hodice ale začala smutná léta: Státní bezpečnost jej už využít nemohla, ale našla mu aspoň práci a byt. Hodic byl ale poměry v husákovském Československu rozčarován, a chyběli mu vídeňští přátelé.

„Snil o návratu do oficiálních struktur, ze kterých byl vyloučen po roce 1968. Protože přesvědčením byl dál levicově orientovaný. Byla to ale čirá iluze,“ říká historik Prokop Tomek, který v pořadu o Josefu Hodicovi hovoří.

Víc si poslechněte v pořadu Portréty. Připravil David Hertl. 

autor: David Hertl
Spustit audio

Související