Jiří Leschtina: Česká sociální demokracie dál vězí v kómatu
Co vlastně vysílá do světa někdejší ČSSD víc než dva roky poté, co vypadla z Poslanecké sněmovny? Snad jen že se přejmenovala na Sociální demokracii, ve zkratce SOCDEM, vede ji takřka neviditelný předseda a její voličská podpora zůstává pod pětiprocentní hranicí.
A nic nenasvědčuje tomu, že by se strana s téměř sto padesátiletou tradicí byť jen nadzvedávala z popela. Proč ale SOCDEM nejeví známky oživení navzdory tomu, že volání po demokratické levici, které se ozývá v nemalé části společnosti, nelze přeslechnout?
Čtěte také
Tady je nutné připomenout dílo hlavního hrobaře ČSSD – jejího expředsedy Miloše Zemana, který zničení sociální demokracie věnoval dvě desetiletí svého života. Ať jako důchodce z Vysočiny, či jako prezident z Hradu dokázal Zeman pomocí oddaných slouhů v Lidovém domě mařit jakékoliv modernizační úsilí svých nástupců, vnášet do strany a udržovat v ní nenávist, intriky i otevřené rozbroje. Takovou míru nemilosrdné destrukce by těžko přežila jakákoliv strana. A její důsledky ochromují SOCDEM dodnes.
Poslední ránu ale nezasadil ČSSD Miloš Zeman, ale Jan Hamáček a jeho lidé, když se po volbách v roce 2017 rozhodli jít do vlády Andreje Babiše. Navzdory zdrcujícím zkušenostem s Babišovým agresivním populismem, jímž zválcoval jejich ministry v Sobotkově kabinetu.
Čtěte také
Hamáčkovým rozhodnutím znovu strčit hlavu do oligarchovy oprátky ztratila sociální demokracie zbytky důstojnosti i důvěryhodnosti. A SOCDEM se nedostane z dnešní krize, pokud se veřejně nedistancuje od cynické mocichtivosti svého předchozího vedení.
Což půjde těžko, když exministr kultury v Babišově vládě Lubomír Zaorálek vede sociální demokraty do eurovoleb. A když se do téhož křesla předtím marně snažil prodrat přes odpor prezidenta Zemana předseda SOCDEM Michal Šmarda.
Čtěte také
K tomu, aby se SOCDEM přiblížila voličským představám o moderní demokratické levici, by se musela jasně odlišit od bezbřehého populismu, jaký předvádějí opoziční hnutí ANO a SPD. A zároveň přicházet s realistickou alternativou k hospodářské politice pravicové vlády.
Vykročením k takové strategii by například mohly být návrhy sociálních demokratů na reformu daní. V duchu západních levicových doktrín i SOCDEM mluví o progresivním zvýšení daní nejbohatších vrstev, vyššího zdanění zisků a dividend velkých národních a nadnárodních korporací. Což jsou návrhy, s nimiž z ideologických důvodů nepřijde pravicová vláda. A už vůbec ne hnutí ANO vedené majitelem agrochemického impéria.
Na troskách sociální demokracie
Problém ale tkví v tom, že program nové demokratické levice by měl před voliči ztělesňovat výrazný lídr, který i z mimoparlamentního ústraní dokáže přitáhnout zájem médií a veřejnosti. A hlavně není spojen s žádnou z hanebných etap ČSSD od opoziční smlouvy přes ústupky Zemanově predátorství až po sebevražedný vstup do Babišovy vlády.
SOCDEM asi dochází, že přesvědčivým vůdcem pro krušné doby není Michal Šmarda. Začíná se mluvit o jeho možných nástupcích. Například o Zemanově stoupenci Janu Birkem. Nebo o místopředsedkyni Hamáčkovy ČSSD a ministryni práce v Babišově vládě Janě Maláčové.
Což tedy zatím spíš napovídá, že případná obnova demokratické levice se neodehraje na půdě obrozené SOCDEM, ale na jejích troskách.
Autor je publicista
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
