Jindřich Šídlo: Fotografie pro Zemana
Stovky fotografií českých Romů, kterým stálo za to reagovat na zlá slova prezidenta Zemana, toho zřejmě mnoho nezmění. Tak to s gesty obvykle bývá, přesto jsou důležitá.
A reakce těhle obyčejných českých občanů, které neorganizovala žádná PR agentura ani „podezřelá“ nezisková organizace, je vtipná, naléhavá a elegantní zároveň.
Prezident Zeman vyvolávající duchy druhé republiky pronesl v posledních dnech mnoho slov, která bývají obvykle vyhrazena pouze pro představitele politického suterénu. Zaútočit plošně na celou jednu skupinu obyvatel definovanou etnickým původem a barvou pleti je z úst hlavy státu absolutně šokující. Respektive bylo by to šokující, kdyby nás ještě něco takového mělo od prezidenta šokovat.
Jiří Pehe: Otázka prezidentské (ne)způsobilosti
Okolo hlavy státu se u nás dějí podivné věci. V případě prezidentových opakovaných pokusů posunovat s pomocí svérázných výkladů ústavy náš ústavní systém od parlamentní demokracie k prezidentskému systému, vesměs panuje politické ticho.
Byla to jen otázka času, kdy se vášně vybuzené migrační vlnou roku 2015, na níž prezident dosurfoval i do svého druhého volebního období, obrátí znovu proti tradičnímu terči, českým Romům. Je to skoro 30 let stejné. Jenže to, co si v 90. letech dovolil pouze otevřeně rasistický doktor Sládek, dnes zní z Pražského hradu.
Samozřejmě, že je to o něco sofistikovnanější rétorika než tehdy. Prezident balí své zjevně rasistické výroky do kdesi vyhrabané statistiky o devadesátiprocentní romské nezaměstnanosti. To je samozřejmě zvráceně mazaný způsob argumentace. Pokud devět z deseti Romů nepracuje, je samozřejmě povinností toho desátého prokazovat, že on je onen „cikán, ale slušnej“, jaké určitě zná každý.
Chaloupka strýčka Toma
Tahle mimořádná občanská povinnost je ovšem vyhrazena pouze pro Romy, a pokud jí nesplní, jsou automaticky považováni jako kdysi za „osoby práce se štítící“. A takoví, jak nám nedávno připomněl prezident, patří do vězení, případně jsou určeni k bití.
Ivan Hoffman: Komunální prezident
Volební místnost, do které chodí hlasovat Miloš Zeman, je mediálně vděčná, neboť je předem jisté, že se v ní díky panu prezidentovi něco semele.
Tohle nemá být pokus lakovat věci na růžovo a popřít vážné sociální i bezpečnostní problémy v mnoha vyloučených lokalitách Česka. To je bohužel realita, s níž se za posledních 30 let nepodařilo příliš hnout. A je taky bohužel pravděpodobné, že to bude trvat ještě velmi dlouho, než se často beznadějná situace zlepší - pokud se vůbec zlepší.
Jenže politici, kteří netouží proměnit zemi, v níž se drží dočasně část moci, v napěchovaný papiňák, se obvykle snaží rasové vášně tlumit, hledat cesty k soužití, podporovat všechny možné cesty k aspoň částečnému zlepšení, podporovat pozitivní příklady.
Romové na fotografiích nabídli prezidentovi relativně důstojnou ústupovou cestu, mohl třeba některé z nich pozvat do Lán, pronést něco smířlivého, vzpomenout si na některou z romských osobností při udělování státních vyznamenání 28. října, těch způsobů je spousta.
Zeman je důlní kanár, který hlásí koncentraci nebezpečného oxidu, říká Jan Kalvoda
„Nemám program občanského povstání zezdola. Ale hrdina moderní doby je pro mě člověk, který se pere důsledně o svá práva. Proti establishmentu,“ říká úterní host Osobnosti Plus, bývalý politik a ministr spravedlnosti, nyní advokát Jan Kalvoda.
Nestalo se, prezident stačil Romy plošně pozurážet ještě při odchodu z volební místnosti. Těch z fotografií se to asi nemůže dotknout osobně, sami vědí, jaký život vedou a jeden starý bílý muž je nedokáže ponížit.
Jen budou mít možná zas o něco větší strach, když pošlou děti do školy, aby nepotkali rozkurážené vlastence, kteří budou mít podle instrukcí z nejvyšších míst pocit, že potkávají méněcennou část populace a že se podle toho mohou chovat.
Jak říká klasik, na tyhle časy budeme jednou nejspíš vzpomínat jako na Chaloupku strýčka Toma.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Kdo jste vy? Klára, nebo učitel?
Tereza Kostková, moderátorka ČRo Dvojka
Jak Klára obrátila všechno vzhůru nohama
Knížka režiséra a herce Jakuba Nvoty v překladu Terezy Kostkové předkládá malým i velkým čtenářům dialogy malé Kláry a učitele o světě, který se dá vnímat docela jinak, než jak se píše v učebnicích.
