Jefim Fištejn: Vliv velkých peněz na veřejný život
Čím větší peníze, tím větší je jejich vliv na veřejný život, zejména na politiku, to ví každý. Jak se k tomuto problému staví Američané, to měla zjistit poslední dotazovací akce agentury RealClear Public Opinion Research.
Průzkum zajímaly vlastně jen dva aspekty problému: zda mají být nějak omezeny částky, jejichž pomocí chtějí velcí boháči ovlivnit politiku, a zda smí zahraniční kapitál vlastnit americká média a sociální sítě.
Čtěte také
Ukázalo se, že zhruba stejný podíl Američanů má za to, že výše prostředků vkládaných do politiky bohatými sponzory by měla být jasně limitována – to si myslí až 70 procent lidí.
Není bez zajímavosti, že v této otázce se postoj voličů demokratů a republikánů liší jen nepatrně. Mimochodem, odpovídající zákon byl schválen Kongresem asi tak před 20 lety, jenže postupně prošel takovými změnami, že v podstatě z něho nezbylo nic.
Obrat veřejného mínění
Sociolog John della Volpe, který prováděl průzkum, vyhodnotil názory dotázaných takto: Každý miliardář by měl zaprvé platit aspoň dvacetiprocentní daň a za druhé by nesměl investovat do politických kampaní neomezené částky peněz.
Čtěte také
Neznamená to, že by Američané odsuzovali nadměrné bohatství, nechtějí pouze, aby velké peníze posilovaly korupční prostředí v jejich zemi.
Ještě jednoznačnější je jejich postoj k pokusům zahraničního kapitálu pronikat do amerických médií nebo institucí, ať už se jedná o sponzory ze Švýcarska, Číny, nebo ze Saúdské Arábie. Cizí investoři by především neměli ovlivňovat osnovy vzdělávacích zařízení, médií a univerzit.
Dost nekompromisní názor mají Američané na vlastnictví sociálních sítí a sdělovacích prostředků. Mají před očima příklad toho, jak spravuje své mediální impérium Mark Zuckerberg nebo jak Jeff Bezos vede deník The Washington Post, který vlastní.
Pokud budeme vycházet z těchto zkušeností, přes 50 procent dotázaných má za to, že taková média by měla být vlastněna svěřenskými fondy, a jen 21 procent je spokojeno s nynějším stavem věcí a podporuje soukromé vlastnictví takových mediálních institucí.
Domnívám se, že v tomto ohledu dochází postupně k názorovému posunu ve prospěch omezování nekontrolovaného vlivu velkých peněz na národní politiku a veřejné mínění.
Autor je publicista
Související
-
Karel Hvížďala: Pozor, nové zákony a média
Vláda schválila zákon o střetu zájmů, který přijde do sněmovny a měl by platit od začátku července. Zároveň se připravuje i novela zákona o veřejnoprávních médiích.
-
Daniel Kroupa: Média v dobách informačního zmatku
O skutečnostech, na nichž závisí náš život, se dnes nemůžeme přesvědčit svýma očima, ale musíme spoléhat na to, co nám o nich řeknou lidé, které ani osobně neznáme.
-
Snadněji se krade, když omezíte soudy a nezávislá média, říká Anne Applebaumová o střední Evropě
„Vždycky je šance na změnu. Lidé se probudí a uvědomí si, co je za problém a že je potřeba s ním něco udělat. Neexistuje žádný železný zákon, že demokracie musí zahynout.“
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
