Jan Wiener: Bojovník aneb Vždy proti proudu

To, když se po válce rozhodl popřít vnitřní nesouhlas s konáním Němců za druhé světové války a jako pedagog začal seznamovat německé mladé lidi s historií střední Evropy.

Když v roce 1939 odjížděl Jan Wiener (1920-2010) z Čech, musel na ministerstvu financí předložit seznam věcí, které chtěl odvézt s sebou. Úředník, který výběr schvaloval, mu vmetl do tváře: „Čtyři páry bot? Nebudeš mít čas obnosit ani jeden, židáku!“ Když se po válce Wiener jako seržant britské letecké armády s tímto úředníkem na ministerstvu znovu setkal, bylo jasné, že se karta obrátila.

Odchod do USA

Ale ne na dlouho. Na rozdíl od úředníka ministerstva financí pana Havránka, který si po letech do důchodu odnášel za vzorné služby státu Řád práce, čekala Jana Wienera po roce 1948 trpká osobní zkušenost s vyloučením ze studií na Karlově univerzitě a následujícím uvržením do pracovního tábora na Kladně.

Teprve na základě pozvání na oběd od paní Eleonor Rooseveltové, který se konal 6. června 1960, se mu později podařilo z Československa uniknout. Pozvání se stalo impulsem k tomu, že se rozhodl do USA přesídlit.

Všechno, co prožil, mělo smysl. Už jen proto, že mohl své poznání předat vlastním dětem a dalším generacím jako profesor na Williams College ve Washingtonu, či jako přednášející na Univerzitě Karlově a pražské fakultě New York University.

Literární práce

Kolik párů bot od té doby Jan Wiener prochodil, bychom jen stěží spočítali. Pravdou zůstává, že měl dva domovy – ten první v Praze, kde prožil dětství a mládí, a druhý v americkém Lenoxu, kde žil se svou rodinou.

V roce 1969 napsal knihu Atentát na Hitlera, v roce 2007 vydal v pražském nakladatelství Lidové noviny autobiografickou knížku Bojovník. Jeho život není literaturou, ale svou knížku naplnil vlastním životem. V roce 2001 byla Janu Wienerovi udělena prezidentem Václavem Havlem medaile Za zásluhy 1. stupně.