Jan Vávra: Zachrání vládu marketink?
Vláda Petra Fialy se dnes těší snad nejnižší důvěře občanů v porevoluční historii. V srpnu jí plně věřila pouhá dvě procenta obyvatel. Nemálo komentátorů vidí příčinu tohoto neradostného stavu ve špatné komunikaci. I prezident republiky si myslí, že vláda neumí pořádně prodat a vysvětlit ani věci, které dělá dobře.
Ministři na rekordní pokles své důvěryhodnosti zareagovali plánem na komunikační kampaň za 40 milionů. Je v době, kdy vláda škrtá nejrůznější výdaje, dotace nebo podpory a chce propouštět státní zaměstnance, dobrý nápad utrácet peníze za marketink?
Čtěte také
Není to první pokus, kdy si vláda pomocí reklamní kampaně snaží vylepšit vlastní pozici. Už na začátku letošního roku spustila pomocí nového oddělení strategické komunikace kampaň „První rok vlády“. V té se mimo jiné chlubila, že dokázala zajistit plyn nebo že zvládla začlenit 460 tisíc uprchlíků z Ukrajiny.
Druhá letošní kampaň ke třiceti letům samostatné země se snažila přesvědčit občany, že „Česká republika je skvělým místem k životu“. Jak ukazují průzkumy, efekt to nepřineslo skoro žádný. Ovšem ani v nedávné minulosti podobné reklamní kampaně nefungovaly.
Své o tom ví třeba Mirek Topolánek, kterého také nezachránily inzeráty s heslem „Vláda pro vás“ a výčtem vládních úspěchů. Není tedy úplně jasné, proč se i přes tyto zkušenosti Fialova vláda domnívá, že ji právě marketink zachrání?
Výsledky vládnutí
Čtěte také
Neoliberální společnost je založena na svobodné soutěži téměř ve všech oblastech života. A protože o úspěchu jakéhokoli produktu rozhoduje zájem veřejnosti, klíčovou roli začal hrát v konkurenčním boji marketink. To neplatí jen v ekonomické sféře.
I v soutěži idejí, programů a osobností, kterou je politika, platí, že komunikace je základ úspěchu. Politici se dnes nakonec prodávají podobně jako jogurty nebo auta. Největší důraz na komunikaci kladou ale populisté. Nakonec Andrej Babiš byl – jak víme – komunikací posedlý a jako politik dělal jen to, co mohl nějak marketinkově využít a dělal to takovým způsobem, aby to mohl takzvaně co nejlépe komunikovat.
Cílem politiky se tedy nestalo řešení problémů, ale efektivní – tedy co nejpřesvědčivější – komunikace. Média psala obdivně o jeho marketinkových odbornících a politici mu je záviděli. Podobně je marketinkem posedlý i třeba Donald Trump.
Čtěte také
Když si ovšem obchodník zaplatí reklamní kampaň, která propaguje jeho výrobek, promítne náklady na marketink do ceny, kterou mu ti, které se mu podařilo nalákat, zaplatí. Vláda ovšem bere peníze na vlastní propagaci ze státního rozpočtu. Čili snaží se nás přesvědčit o svých kvalitách za peníze nás všech, včetně těch, kteří ji nevolili.
Kromě otázky po efektivitě takto vynaložených finančních prostředků v době všeobecného vládního šetření a volání po rozpočtové odpovědnosti se nabízí otázka, nakolik je takový vládní marketink vůči vlastním občanům férový.
Politický marketink klade stále větší důraz na to, jak se politika dělá, a nikoli na to, co se dělá. V důsledku víry v zázračnou moc komunikace jsme ale zapomněli, že politici by měli být především schopni něco smysluplného předvést, tedy že rozhodující roli by měly hrát výsledky jejich vládnutí. Možná by tedy stálo za úvahu, zda Fialova vláda nemá raději hledat rezervy spíše ve vlastní činnosti.
Autor je komentátor Českého rozhlasu
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
