Jan Fingerland: Norsko nebo Botswana? Trump dává přednost prvnímu

15. leden 2018

Občas se zdá, že Donald Trump nemůže mít čas na vládnutí. Většinu energie musí vkládat do vysvětlování, zda něco opravdu řekl nebo případně jak to myslel. Naposledy to byl jeho výrok o zadnicích světa, který vyvolal celosvětový rozruch.

Stalo se tak na setkání s kongresmany. Trump měl říci, že spíše než imigranty z o Haiti, Salvadoru nebo Afriky by přivítal více příchozích z Norska. Sám prezident v tweetu popřel, že se takto o zmíněných zemích vyjádřil, jeden demokratický kongresman naopak tvrdí, že slova padla opakovaně.

Když se Trump krátce poté účastnil akce na připomínku Martina Luthera Kinga, označil se za nejméně rasistického člověka, s jakým kdy přítomní novináři hovořili.

Zároveň je v čerstvé paměti jeho neochota jasně se postavit proti rasistickým skupinám po incidentu v Charlottesvillu, rétorika proti nelegálům z Latinské Ameriky a opatření proti příchozím z některých muslimských zemí. Souběžně je v proudu debata o jednom Trumpově výroku o jeho kontaktech s Kim Čong-unem. Řada lidí i proto věří, že Trump dotyčný výrok z úst dopustil.

Trochu jiná Afrika

Z celé věci se proto stal mezinárodní skandál. Zástupci více než 50 afrických zemí amerického prezidenta vyzvali, aby slova odvolal a omluvil se za ně. K nejhlasitějším patří Botswana, jejíž velvyslanec dokonce musel výrok vysvětlovat. Pro úplnost dodejme, že Botswana, jedna z nejmenších afrických zemí, si na nezávislost potrpí a postavila se i čínskému nátlaku kvůli pozvání pro tibetského dalajlámu.

Donald Trump

Výrok se rozebírá z nejrůznějších stran. Do Ameriky přichází mnohem více lidí z Evropy než Afriky, i když vzájemný podíl obou skupin se postupně vyrovnává. Podle informací agentury Bloomberg má ovšem 43 procent imigrantů z Afriky do USA alespoň bakalářský titul, což je výrazně více v rodilé americké populaci. Je to více, než mají přistěhovalci z východní Asie, kteří jsou považováni za vzdělanou část imigrantů.

Řada afrických přistěhovalců do Ameriky jsou lidé silně motivovaní a dosti úspěšní, například mají mnohem vyšší příjmy než například rodilá afroamerická populace, barva pleti tedy v případě obou komunit hraje jinou úlohu.

Zároveň ale Trumpův údajný výrok poskytl příležitost řadě jeho odpůrců, aby dávali najevo svou morální nadřazenost. V této debatě se o Trumpovi hovoří jako o rasistovi, protože zmiňované zadnice světa obývají převážně snědí nebo černí lidé.

Nebezpeční Norové

Z celé věci se stal mezinárodní skandál. Zástupci více než 50 afrických zemí amerického prezidenta vyzvali, aby slova odvolal a omluvil se

Tím se ovšem zamlžuje rozdíl mezi dvěma odlišnými náměty. Jednou věcí je otázka, zda a jak má Amerika regulovat příchod usazujících se cizinců podle geografického původu a kultury, a jinou otázka barvy pleti nebo rasy. Trumpovi kritici šanci na debatu o tom, jak si má Amerika mezi přistěhovalci vybírat, zmařili tím, že jí zatížili neprůstřelným argumentem rasy a rasismu.

Přitom poslední dekády jasně ukazují limity západních společností při vstřebávání komunit, které trvají na své identitě, i když ta může být v rozporu s požadavky liberální demokracie. Debata o imigraci je tedy potřebná. Nejde ale jen o otázku propojování kultur.

Zmíněná Botswana je převážně křesťanská země s relativně úspěšnou ekonomikou. Zároveň je to ale společnost, v níž je více než pětina dospělé populace nakažena virem HIV. Americký prezident se samozřejmě nemůže opovržlivě vyjadřovat o jiných zemích, ať jsou sebemenší a sebechudší. Ale dost těžko můžeme očekávat, že nebude vidět rozdíl mezi příchozími z Botswany a Norska.

Všechno je ale relativní. USA zažily v posledních dekádách 19. století masivní příchod obyvatel Skandinávie, včetně Norů. Tito imigranti byli velmi chudí a nevzdělaní. Norové byli známí přílišným pitím, hrubostí a sklony k násilnostem. Jejich příbuzné, kteří zůstali v Evropě, o pár generací později Trump považuje za žádoucí přistěhovalce. Inu, časy se mění.

Spustit audio