Jak si herec Petr Čepek „odskočil“ do politiky

Řekni ďáblu ne

Takový byl i příběh herce Petra Čepka (1940-1994), který po máločem toužil tolik, jako po tom, aby s kolegy mohl hrát divadlo. Jenže nejlepší léta prožil v době, kdy to s divadlem nebylo jednoduché. Čepek to poznal už na Divadelní fakultě Akademie múzických umění, když se v roce 1962 jako jediný odmítl podepsat pod prohlášení, odsuzují chování studenta Ladislava Mrkvičky během studentského majálesu.

Čtěte také

Listopad 1989: Ale co s Vaculíkem?

Čepek odešel ze školy, aniž se dostavil ke státnicím. V polovině 60. let stál u zrodu pražského Činoherního klubu, ve kterém působil až do předčasné smrti; prožil s divadlem období mimořádné slávy doma i ve světě i trpká léta normalizace, kdy s kolegy hráli v kusech, za které se styděli.

Právě v období nastupující normalizace Čepek odmítl jednu z klíčových rolí v poslední desítce třicetidílného estébáckého opusu o majoru Zemanovi. Roli nakonec vzal Petr Štěpánek a Čepek si několik let v českém filmu nezahrál. Účinkovat mohl na divadle a v televizi, filmové role dostával na Slovensku.

Věřím, napsal Čepek

V roce 1989 byl Čepek uznávanou hereckou autoritou. Na jaře podepsal dopis, žádající propuštění Václava Havla z vězení, v létě i s manželkou podepsali petici Několik vět – a v listopadu 1989 stál u zrodu Občanského fóra. Byl také členem Havlova týmu při setkání opozice s představiteli vlády, v tomto případě s premiérem Ladislavem Adamcem v neděli 26. listopadu 1989 v Modrém salónku Obecního domu v Praze.

Václav Havel a Marián Čalfa, setkání delegace ÚV NF ČSSR a vlády ČSSR vedené předsedou vlády Ladislavem Adamcem (vlevo) s představiteli Občanského fóra, 26. listopadu 1989|foto: Lubomír Kotek,Profimedia

Publicista Jan Rejžek v roce 2014 vzpomínal, že mu Petr Čepek později řekl: „Pořád jsem měl pocit, že každý krok, který uděláme chybně, se hned zúročí a zapíše do letopisů. Měl jsem sedět co nejblíž Václava Havla, který měl strach, že nebude schopen vyjádřit se lapidárně, a pomoci mu, kdyby měl trému, ale samozřejmě to nebylo potřeba.“

Čepek také několikrát promluvil na různých mítincích, nechal na sebe křičet komunistické družstevníky na sjezdu JZD – a když byl Václav Havel zvolen prezidentem, rozloučil se Čepek krátkou úvahou v Mladé frontě s titulkem Věřím se svým „pohostinským vystoupením“ v politice, aby se mohl vrátit k divadlu.

Politické angažmá Petra Čepka v roce 1989 a to, jak politika ovlivňovala jeho život, připomíná v pořadu Portréty historik Petr Blažek.