Jagellonci a Kutná Hora (2. část)
Během období vlády Jagellonců objevuje Kryštof Kolumbus Ameriku, Leonardo da Vinci maluje Monu Lisu a Michelangelo sochá svého Davida. Čas Jagellonců je dobou, kdy rod Taxisů zavádí evropskou poštovní dopravu, Mikuláš Koperník formuluje svoji teorii pohybu nebeských těles, modernizuje se knihtisk a množí tiskárny, kde vychází i první atlas světa.
Nahlédnete-li do knížky Světové vynálezy v datech, dočtete se o řadě zajímavých událostí, ke kterým v letech 1471 – 1526 došlo. Ovšem my vstoupíme do světa umění, které se před vámi do 30. září otevírá v Galerii Středočeského kraje prostřednictvím výstavy Europa Jagellonica. Tentokrát se zaměříme na velmi významnou smlouvu mezi rodem Jagellonců a Habsburků, která ovlivnila osudy Evropy na téměř čtyři století a současně vstoupíme do nejvýznamnějšího chrámu v Kutné Hoře.
Když Jagellonci a Habsburkové jedno jsou
Důmyslnost sňatkové politiky Habsburků působí i v dnešní době skutečně obdivuhodně. Nejprve se jim podařilo úspěšně zvětšit území v roce 1477 díky svazku Maxmiliána I. s Marií Burgundskou, vše podpořili v roce 1496 dvojitým sňatkem se španělskými následníky trůnu. Po té se jejich pozornost obrátila na střední a východní Evropu. Již krátce po Ludvíkově narození probíhala první, tehdy ještě tajná, jednání. Sama dohoda byla sepsána 20. května v roce 1515 v Bratislavě na pergamen vysoký 39 cm a široký 60 cm a opatřena dvěma pečetěmi.
Jedna z nich patří králi Vladislavovi II., kterého tehdy velmi sužovala dna. Byl sice přítomen sepsání této předběžné sňatkové dohody, ale jednání za něj vedl Krzystof Szydlowiecki, kancléř polského krále Zikmunda I., který dokument také podepsal. Císaře zde zastupoval kardinál Matthäus Lang, biskup z Gurku, který předběžnou smlouvu opatřil svou pečetí.
Na výstavě můžete vidět část tzv. Triumfální brány císaře Maxmiliána I., kterou vytvořil Albrecht Dürer. Konkrétně jde o list představující účastníky vídeňského kongresu v roce 1515 s císařem Maxmiliánem I., českým a uherským králem Vladislavem II. a polských králem Zikmundem I. Celkově jde o monumentální dílo tvořené 198 jednotlivými listy dřevořezu, ze kterých je sestaven antikizující triumfální oblouk. List z výstavy patří k samotnému závěru díla a dokumentuje ujednání o „dvojité“ svatbě. Albrecht Dürer dokonce zachytil tehdejší stav jednání. Mezi Maxmiliána a Vladislava postavil malého Ludvíka a Marii a zobrazil je jako pár. Malá Anna je vyobrazena osamocena mezi Vladislavem a Zikmundem, protože o jejím manželovi ještě v roce 1515 nebylo rozhodnuto.
Albrecht Dürer pro císaře Maxmiliána vytvořil ještě jedno podobně monumentální dílo, které patří do sbírek Národní galerie v Praze. Představili jsme si ho jako Triumfální průvod v seriálu Příběhy (v) umění v článku Dílo měřené v metrech.
Osobnost Albrechta Dürera přitom není spojena jen s Habsburky, ale také s Kutnou Horou a králem Vladislavem II. Zmínku najdete například v knize Kutná Hora. Když bývalý nejvyšší mincmistr Hans Harsdorffer (v našich zemích známý také jako Jan Horstoffar) vedl za norimberskou městskou radu jednání s Vladislavem Jagellonským, byl králi při audienci v Budíně darován Dürerův obraz, který sám zaplatil. Hans Harsdorffer se zapsal do života obou mužů. Vypovídají o tom nejen zprávy o udržování osobních kontaktů s králem Vladislavem, ač už nezastával post nejvyššího mincmistra a staral se o rodinný podnik na zpracování a prodej mědi v Norimberku, ale také dopis Albrechta Dürera z roku 1506 zaslaný příteli W. Pirckheimerovi, kde nechává Hanse velmi srdečně pozdravovat.
Závěť Marie o roztavení srdce
Výstava nepředstavuje pouze smlouvu spojující rody, ale také jeden z jejích důsledků, který byl ukončen až roztavením zlatého srdce. Tuto zprávu nalézáme na listu papíru s pergamenovou vazbou z 3. prosince 1553, kdy Marie Habsburská připomíná ve své závěti i dávno zesnulého manžela Ludvíka. Ač byl jejich společný život omezen na pouhé čtyři roky, zasáhl Marii natolik, že už se do konce života neprovdala. Na listu 32 cm vysokém a 21 cm širokém je o Ludvíkovi také psáno: „…zlaté srdce, které také nosil až do své smrti; nařizuji, aby zmíněné srdce bylo i s řetězem, na němž visí, roztaveno a výtěžek byl rozdán chudým. Neboť až do poslední chvíle doprovázelo ty osoby, které byly předlouhou dobu až dodnes rozděleny, a přesto jen v lásce a náklonnosti zůstávaly, což je onen důvod, proč se to srdce vypotřebovalo a sní o té formě přesně tak, jak to činila těla milenců.“
Chrám Božího Těla a sv. Barbory
„Bazilika, postavená ke cti svaté Barbory v Kutné Hoře, může velikostí, velice vznešenou krásou, výškou, uměním kleneb a jinými věcmi tohoto druhu vyzvat k boji všechny kostely v Čechách; v ničem neustupuje ani vídeňskému chrámu sv. Štěpána, ani pražskému metropolitnímu chrámu.“ Těmito slovy charakterizoval Bohuslav Balbín v roce 1681 stavbu, kterou dnes známe především jako chrám sv. Barbory. S připomínanou katedrálou sv. Víta nemá společnou pouze celkovou monumentálnost nebo triforium v interiéru, ale také komplikovanou a často přerušovanou stavbu, která se finalizace dočkala až ve 20. století. Po dobu konání výstavy Europa Jagellonica si můžete přímo v interiéru chrámu prohlédnout několik panelů, které texty a obrazovými rekonstrukcemi dokumentují stavební vývoj. Díky laskavému svolení organizátorů můžete do této části historie vstoupit i prostřednictvím našeho webu.
Některé z důležitých momentů stavby a událostí, kterými chrám sv. Barbory během staletí prošel, jsme si připomínali také v rozhovoru s PhDr. Alešem Pospíšilem z NPU.
Pod dozorem blázna i zelené ženy
Výzdoba chrámu sv. Barbory nabízí řadu detailů, které nenajdete nikde jinde v zemi. Zcela mimořádně můžete mnohé z prvků vidět také na vlastní oči. V rámci doprovodných programů výstavy Europa Jagellonica byly zpřístupněny nejen obvykle uzavřené chrámové empory, ale současně zde probíhá výstava Stavební proměny chrámu sv. Barbory v Kutné Hoře, kterou připravil PhDr. Aleš Pospíšil s doc. Michaelou Ottovou. Zatímco v severní části empory najdete samostatnou expozici představující stavební vývoj chrámu, na jižní jsou prezentovány dobové kamenické články a díla z původního chrámového vybavení.
Jedním z nejzvláštnějších prvků výzdoby svatobarborského chrámu je dvojice tzv. zeleného muže a zelené ženy, které se několikrát opakují. Jsou zde jako symbol přírodní obnovy, symbol plodivé síly. Propojení člověka s rostlinou je vykládáno jako cyklická přírodní obnova, která se vrací i v rámci liturgického roku s připomenutím zmrtvýchvstání během Velikonoc. V této souvislosti je vyobrazení ženy naprostou unikátností. S nadsázkou řečeno uměla být Kutná Hora už v době Jagellonské genderově korektní.
Fascinující detaily nabízí také exteriér chrámu, kde už po staletí vzbuzuje pozornost podivná trojice na jehlanech. Říkáme jim tanečníci, podle zkroucených postojů nebo blázni, podle šaškovských čepiček. Zatímco uprostřed je oděný hudebník, postavy po stranách jsou úplně nahé. Jedna z nejpůvabnějších legend vysvětlujících směšné nahé postavičky na jinak důstojném chrámu vznikla v 19. století. Reflektuje dávné spory Matěje Rejska s kutnohorskými kameníky, kteří se nechtěli smířit s tím, že jim cizák bere obživu.
Mnohem více už se o tajemstvích výzdoby chrámu sv. Barbory můžete dozvědět v knize Pod ochranou Krista Spasitele a svaté Barbory doc. PhDr. Mgr. Michaely Ottové, PhD.
Město ve světle památkářské péče
V současné době se Kutná Hora proměnila v město představující umění a kulturu ve střední Evropě na přelomu pozdního středověku a raného novověku v mezinárodních souvislostech. Doprovodné programy výstavy Europa Jagellonica otevírají místa, která jsou přímo propojena s vládou rodu Jagellonců. Ovšem nic z toho by nebylo možné bez památkové péče, která byla hodnocena také v rámci konference Úmluva UNESCO o ochraně světového kulturního a přírodního dědictví a její naplňování v České republice, kterou pořádal Národní památkový ústav s Českým národním komitétem ICOMOS na půdě Národního muzea. V přednáškách byl prostor věnován také Kutné Hoře a chrámu sv. Barbory, jak v historickém magazínu Zrcadlo připomínal PhDr. Aleš Pospíšil a PhDr. Pavel Jerie z NPU.
Za týden
V příštím pokračování seriálu Jagellonci a Kutná Hora si necháme představit nejstarší z exponátů výstavy Europa Jagellonica a při našich toulkách po městě se před námi otevřou dveře tentokrát do děkanského kostela sv. Jakuba.
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
