Izrael Gelfand – ten, který sehnal peníze na revoluci

25. květen 2017

Že příběh „velké říjnové socialistické revoluce“ není takový, jak nám byl léta komunistickou propagandou podáván, se ví od začátku. Stačí vyslovit dvě jména: Izrael Gelfand a Alexandr Parvus. Obě patří jediné osobě – té, která na revoluci sháněla peníze v Německu.

Koho to tenkrát zajímalo…

Léto 1917 bylo v Rusku mimořádně horké, tedy alespoň co se politických událostí týče. Pár měsíců po pádu cara byla země v totálním rozkladu a prozatímní vláda stěží ovládala území, na kterém zasedala. Kromě ní se o moc ucházely sověty a na řadě míst i lokální vládci. A vše se odehrávalo v letech první světové války, která Rusko vyčerpávala lidsky i materiálně.


Osudům Izraela Gelfanda a jeho angažmá, které doslova přepsalo politickou mapu Evropy a později vedlo k rozdělení světa, je věnován další pořad z cyklu Portréty. Hostem je historik Jan Adamec, odborník na ruské a sovětské dějiny.

Za této situace se ruští bolševici pokusili o převrat. Při jeho potlačení se ruským tajným službám podařilo zjistit, že bolševici mají vydatný zdroj peněz. Rychle se podařilo odhalit, odkud přitékají: z nepřátelského Německa.

Ještě v létě 1917 se v ruských novinách objevily informace, že bolševici jsou německými agenty. Přestože na tuto skutečnost velmi hlasitě upozorňoval například tehdejší ruský premiér Alexandr Kerenskij, málokdo se tím v té tak turbulentní době zabýval – ale byl v tom kus pravdy.

Kolik stojí revoluce

Už na začátku první světové války se člen ruské sociální demokracie, menševik Izrael Gelfand (1867-1924), obrátil na německého velvyslance v Konstantinopoli. Byla dojednána schůzka, při které byl Gelfand, vystupující pod jménem Alexandr Lvovič Parvus, přijat v kanceláři německého císaře Viléma II. Předložil německé straně návrh na vyvolání masové generální stávky v Rusku, která měla paralyzovat dopravu lidí a zbraní na frontu.

Gelfand věřil, že stávka povede k revoluci – Němci věřili, že stávka ochromí Rusko a vyřadí ho z válečných operací. Německé ministerstvo zahraničí vyplatilo jen Gelfandovi neskutečných dva a půl milionu zlatých marek; jinými kanály šlo na podporu ruských bolševiků, kteří se vyvolávání stávek v ruském zázemí ujali, dalších nejméně pět milionů. Jenže Gelfand nebyl jediný, na koho se německé tajné služby spoléhaly. Pomyslných „želízek v ohni“ bylo samozřejmě daleko víc.

Logo

Z pouhé statistiky vyplývá, že v roce 1916 Německo vyplatilo na podporu diverzní činnosti v Rusku 8 milionů marek, o rok později šlo „na podporu revoluční propagandy v Rusku“ dalších 15 milionů, z ledna 1918 se zachovalo oznámení ředitele berlínské Říšské banky von Schanze jednomu z čelných představitelů bolševiků Lvu Trockému: „Bylo převedeno 50 milionů rublů ve zlatě, aby byly k dispozici lidovým komisařům.“

Lenin se s ním nesešel

Nahlíženo čistě ekonomicky, německé tajné služby dostaly to, co si zaplatily – chtěly mír s Ruskem a měly ho. I s jejich podporou se Vladimir Iljič Lenin vydal počátkem dubna válečného roku 1917 ve speciálním vlaku ze svého švýcarského exilu přes Německo a Skandinávii do rozbouřeného Ruska. Dne 21. dubna 1917 telegrafuje stockholmský rezident německé rozvědky do Berlína: „Leninův vstup do Ruska se zdařil. Pracuje přesně podle našich přání.“

Lenin byl ale chytrý na to, aby se někde s německými tajnými službami osobně setkal. Osobně nikdy žádné peníze nepřevzal a cestou do Ruska se dokonce odmítl setkat ve Stockholmu s Gelfandem – právě proto, aby se vyhnul možnému označení za německého agenta. O Gelfandově spolupráci s německými úřady totiž nikdo nepochyboval. Sám Gelfand byl v době letního pokusu o bolševický převrat v roce 1917 na léčení v Mariánských Lázních.

V. I. Lenin

S Leninem se v té době už názorově rozcházel: nevěřil v okamžité nastolení socialismu po pádu carského režimu, dokonce předpokládal, že po případném vítězství bolševiků dokáže svým vlivem, penězi a intelektuální převahou revoluci zpovzdálí manipulovat. To se ale přepočítal…

Zemřel v Berlíně ve stejném roce jako Lenin. V posledních článcích před smrtí volal ještě Gelfand po evropské integraci na demokratických a tržních základech.

autor: David Hertl
Spustit audio