Ivan Hoffman: Zvon
Třikrát denně se u nás nese krajem od hřbitova zvonění. V sedm ráno, ve dvanáct v poledne a v sedm večer. Dny tak mají pevný řád.
Ale nezvoní se proto, abychom se nezapomněli v práci, anebo abychom nezmeškali oběd či večeři. Zvonění upomíná k modlitbě Anděl Páně, oslavující zvěstování Panně Marii.
Čtěte také
Představoval jsem si zpočátku, že ke zvonici na hřbitově pravidelně dochází některý zbožný soused, ale pak jsem se dověděl, že čas už dávno hlídá elektronika. Zvon se pokrokově obejde bez lidské asistence. Co se nemění, je odměřování krátícího se času do posledního soudu. Tím se zvonění mysticky liší od banálního časového znamení.
Jsou dny, kdy se zvon ozve v neobvyklou hodinu, a tehdy nám vzápětí z místního rozhlasu starosta řekne, kdo nás navždy opustil. Letos se tak stalo třináctkrát. Naposledy minulý týden, kdy se vůbec poprvé stalo, že v jeden den poslední zvonění vyprovázelo dva naše sousedy najednou.
Optimistické zvonění
V obci, kde nás je 600 duší, to působilo zlověstně. Těžko se člověk brání myšlence, že to souvisí s nákazou, která se rozšířila i mezi nás. Situace není dobrá. Nakažených covidem je u nás 12, což v přepočtu na 100 tisíc obyvatel představuje obludné číslo 1932. Skóre takové Prahy, které se turisté vyhýbají velkým obloukem, je přitom aktuálně pouhých 799.
Čtěte také
Ohlížíme se za rokem, ve kterém se svět stal nebezpečným místem pro život. Nejen tam, kde kuchaři porcují netopýry a vědci v laboratořích sebevražedně vymýšlejí nové rafinované viry, ale i na vesnici uprostřed lesů, daleko od globálního shonu. Když se řekne, že jsme v tom maléru společně, není to prázdná fráze. Už to tak je. Jenom ten malér různě definujeme.
Obec, která se nám před časem stala domovem a kde i nám jednou zahlaholí poslední zvonění, měla v roce 1920 tisíc obyvatel. Před sto lety zde bylo o polovinu méně domů a v nich přitom žilo o polovinu více lidí než dnes. Všechno je jinak.
Kdyby se zvonilo i tehdy, když se v naší obci někdo narodí, jaksi na uvítanou, letos bychom se tomu zaradovali dvakrát. Starosta by oznámil, že mezi nás přibyla Zuzanka a Michael. Bylo by to hezké. Takové optimistické zvonění, že není všemu konec.
Autor je komentátor Deníku
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Kdo jste vy? Klára, nebo učitel?
Tereza Kostková, moderátorka ČRo Dvojka
Jak Klára obrátila všechno vzhůru nohama
Knížka režiséra a herce Jakuba Nvoty v překladu Terezy Kostkové předkládá malým i velkým čtenářům dialogy malé Kláry a učitele o světě, který se dá vnímat docela jinak, než jak se píše v učebnicích.
