Ivan Hoffman: Bluesová ostuda
Bude tomu pomalu dvacet let, co mi Pepa Kenša v rámci bluesové osvěty přepálil cédéčko Kennyho Wayna Shepherda Ledbetter Heights, které začíná nepřehlédnutelnou skladbou Narozen se zlomeným srdcem.
Kenša v Holešově rok co rok organizoval festival Bluesový podzimek a nejspíše by v tom pokračoval dodnes, kdyby se před lety neutopil při šnorchlování v Egyptě.
Čtěte také
A dnes bychom společně kroutili hlavou nad tím, jak Kennyho v Americe vyřadili z nominace na Bluesovou cenu v kategorii nejlepší umělec. Na toho se totiž bez ohledu na porotce ve svém žánru vypracoval.
Příležitost slyšet Kennyho Shepherda naživo jsem propásl například v roce 2011, kdy koncertoval i u nás, ale slyšel jsem od něj všechno až na předloňské album Traveler. Než mi doputuje do schránky, pustil jsem si z něj na internetu klip Women Like You.
Hudba nikdy není jednobarevná ani černobílá
Je to tak multikulturně americké, dravé, ryzí a pozitivní, že by si jeden mohl myslet, že Kennyho a jeho kapelu musí mít rád každý. Ukázalo se ale, že ho nemohou vystát bluesoví političtí aktivisté, kteří se pohoršují nad jeho starým autem, replikou s konfederační vlajkou.
Čtěte také
To podle nich činí rasistou kytaristu, který si už za mlada zahrál blues s těmi nejprominentnějšími žijícími černošskými bluesovými legendami. Například na výtečném dvojalbu 10 Days Out, Blues from the Backroads.
Bluesová cenzura dává smysl jedině jako pokus vzít bílým kytaristům něco, co je historicky černé. Potíž je v tom, že hudba nikdy nemůže být jednobarevná ani černobílá. Blues už je nepředstavitelné bez Johna Mayalla, Erica Claptona, Johnyho Wintera a dlouhé řady dalších bílých černochů, kteří, jak to slušně říct, černým černochům ukázali, jak se na lopatě sedí.
Kenny Wayne Shepherd se za repliku auta z jeho oblíbeného televizního seriálu omluvil, učinil politicky korektní prohlášení, že byl a vždy bude proti veškerým podobám rasismu a útlaku, ujistil aktivisty, že už dávno na autě zakryl konfederační vlajku, protože je to kompletně proti jeho hodnotám a dotýká se to afroamerické komunity, která stvořila muziku, kterou tak miluje.
U bluesových rasistů mu to ale nepomohlo. Představuji si, co by na to řekl Pepa Kenša. Musí se v hrobě obracet z té bluesové ostudy.
Autor je komentátor Deníku
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
3x Karel Klostermann
Komplet obsahuje dva šumavské romány Ze světa lesních samot, V ráji šumavském a povídkový soubor Mrtví se nevracejí z pera klasika české literatury Karla Klostermanna (1848 - 1923), který tomuto kraji zasvětil celé své dílo.
