Ivan Binar: Lázeňští mravenci
A je tu podzim s melancholií listí spadaného do říčního proudu.
Řeka se jmenuje Moravice, stéká z Hrubého Jeseníku a prodrala se už dvěma zástavami: Moravskou Hartou a Kružberskou přehradou. Něco jsme z ní vypili, vysprchovali a spláchli do záchodů, ale většina zbyla a míří ke svému cíli – společně s Opavou a Odrou do Baltu.
Čtěte také
Jsme v Jánských Koupelích, půvabných lázních po obou březích Moravice, kousek od Vítkova v opavském okrese. Bejvávalo… Nejpůvabnější bývaly, když je vlastnil hrabě Camillo Razumovský, ale řeka a příroda kolkolem je půvabná i dnes.
Léčily se tu choroby srdce a krevního oběhu, dna, otylost, hemoroidy, závislost na nikotinu, morfinu a alkoholu, nemocné nervy, zažívací ústrojí a spousta dalších neduhů. Za komunistů se tu rekreovali odboráři – dělníci, rolníci i pracující inteligence.
Ze čtyř pramenů prýštila skvělá minerálka. Už neprýští, bez užitku odtéká do řeky. Čtvrt století jsou lázně opuštěné; i přesto, že v roce 2005 byly zapsány do seznamu kulturních památek, i přesto, že mají majitele – před třemi roky je koupili podnikatel Petr Lexa a tenista Tomáš Berdych za pouhých 10 milionů – a ještě nic nepodnikli. Vůbec nic.
Tady už je vydrancováno
Vznosné lázeňské budovy mají vytlučená okna, vylámané dveře, zničené podlahy. Opadaná omítka, rozflákaný mramor, trosky, svinstvo, bezútěšno. Jen zkáza a zmar.
Čtěte také
Neonacisté se tu ukájeli nápisy na zdech černou barvou, antifa s nimi soutěžila rudými nápisy, stydno citovat. Když je to přestalo bavit, odtáhli jinam a lázně přenechali duchům.
I duchové už odtáhli, vytrvalo statečné bejlí: úporně prorůstá asfaltem. A pilní mravenci budují umné kupy v rozpadlých altánech a zdá se, že jim lázeňský pobyt prospívá.
Vtom jsme zaslechli klapot kopyt. A už tu byli čtyři rejtaři jak z Třicetileté války, na dvou hnědácích, šimlovi a vraníku, červené a modré mundúry, zlaté prýmky na prsou a šavle po boku. Projeli pyšně a nevšímavě, sotva odpověděli na pozdrav. Zjevení. Jedou snad do boje, nebo loupit a drancovat? Kde že, jeli jen cosi pseudohistorického oslavovat.
Tady už je vydrancováno. Jen pilní mravenci se činí, budují svoje sídliště, svůj životní prostor na troskách lidské lhostejnosti. Přenecháme snad celou tu zemi krásnou, zemi milovanou, kolébku i hrob svědomitým mravencům?
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
