Ivan Binar: Kadidla a tablety
Když jsem byl poválečný kluk ve špinavě modrých teplácích a hnědých trampkách se skautem na kotníku, vyráběli jsme si – inspirováni kostelem – kadidla z plechovek od konzerv a kadidlovali s nimi na dvoře uhelných skladů.
Po pracovní době nás odtud nikdo nevyháněl.
Čtěte také
Málo věrohodný Břeťa Bednář přišel jednou odpoledne s neuvěřitelnou bajkou: v Americe prý existuje rádio a na něm se ukazuje pohádka jako v kině.
– Zapneš rádio a normálně vidíš, jak se to normálně hýbe a mluví. Jak v kině, normálně. – Kecáš, Břeťo, nevěřili jsme mu tenkrát ve dvoře uhelných skladů.
Kadidlo se dělalo tak, že se plechovka hřebíkem dvoustovkou za pomoci kladiva proděravěla jak řešeto, aby mohlo dovnitř co nejvíce vzduchu. Pak se k ní přivázal přiměřeně dlouhý drát jako rukojeť a bylo hotovo.
Celý svět v kapse
Uvnitř se udělal ohníček, přidala se hrst uschlých kuliček lopuchu a kousky kůry stromové, kadidlo se rozkmitalo, roztočilo, plameny pohasly, ale ohýnek doutnal, z otvorů se vyvalil dým, čadil jak v kostele, ale nevoněl, nýbrž pekelně smrděl. Nádhera!
Čtěte také
Břeťa nekecal, za tři roky přibylo v pionýrské klubovně naší osmileté střední školy k trumpetkám a bubínkům veliké rádio s malou obrazovkou a na ní se to opravdu hýbalo; jako v kině. Sběrem papíru, železného šrotu a zálohovaných lahví si žáci na televizor sami vydělali. Po vyučování jsme se, přezuti, v rámci mimoškolní činnosti směli na ten zázrak přijít podívat.
Na dvoře uhelných skladů se nejkrásněji kadidlovalo za dlouhých zimních večerů. Jakmile padl soumrak, kadidla se rozpálila do červena, jiskérky z nich jen jen sršely. Opisovali jsme nad hlavami ohnivá kola i ležaté osmičky – nekonečna. Než nás maminky odvolaly k večeři. Taky jsme si občas o ty žhavé plechovky prsty popálili.
Dneska na dvory uhelných skladů děti nesmějí ani po pracovní době, ulicemi se nepotloukají a s kadidly si nezahrávají. Rodiče je vozí autem do kroužků a z kroužků. Na pohyblivé obrázky nemusejí chodit do žádné pionýrské klubovny, v kapse mají tablet nebo chytrý telefon, a v něm si najdou, co je napadne.
Všechno tam je, všecičko; kdejaký kluk a děvče dneska nosí v kapse celý svět. Taky do Vesmíru může nahlédnout. Možná je tam i návod na výrobu kadidla z plechovky od konzervy. Jenom pozor na prsty, je to nebezpečná hra s ohněm.
Autor je spisovatel
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Kdo jste vy? Klára, nebo učitel?
Tereza Kostková, moderátorka ČRo Dvojka
Jak Klára obrátila všechno vzhůru nohama
Knížka režiséra a herce Jakuba Nvoty v překladu Terezy Kostkové předkládá malým i velkým čtenářům dialogy malé Kláry a učitele o světě, který se dá vnímat docela jinak, než jak se píše v učebnicích.
