Horší než hmyzí havěť. Josef II. považoval mnichy za nejnebezpečnější poddané
Mezi prvními počiny, které Josef II. po svém nástupu na trůn aktivně prosazoval, bylo rušení klášterů. Co mu vadilo na bohabojných mniších? Osvícenský panovník nemohl vystát jejich „neužitečnost“. Za panování Josefa II. si nikdo z jeho poddaných nemohl být jistý, že se mu život nepřevrátí naruby. Jistě, ve většině případů k lepšímu.
Co se týkalo práce či víry, byl Josef II. osvícený panovník a činil pro svůj lid to, co považoval za nejlepší. Zrušil nevolnictví a toleroval svým patentem i jiná katolická náboženství než jen to přidružené k Římu.
Čtěte také
Kromě toho za dob svého panování vydal ještě na 6 tisíc dalších nařízení, která měla uspokojit jeho osvícenské představy o světě.
Byla však vrstva společnosti, pro kterou nenacházel pozitivní slova. Dokonce o ní prohlásil, že je ta nejnebezpečnější. Nešlo o zloděje či anarchisty. Šlo o neškodné mnichy. Tedy neškodné z našeho pohledu, protože Josef II. měl názor opačný.
Neškodní mniši? Naopak!
„Mniši jsou nejnebezpečnější a nejneužitečnější poddaní, protože se stavějí mimo občanské zákony a při každé příležitosti hledají útočiště u papeže,“ prohlásil prý.
Čtěte také
Samozřejmě hlavu církve hledali i poté, kdy Josef II. vydal 12. ledna roku 1782 dekret o rušení klášterů.
Papež Pius VI. se vypravil dokonce do Vídně orodovat za své ovečky, ale marně. Josef byl neoblomný. A cože mu na mnišském pokolení tak vadilo?
Nutno říci, že jeho averze nebyla plošná. Ty mnišské řády, které poskytovaly vzdělání a další pomoc chudým, toleroval. Požadavek na užitečnost zkrátka splňovaly.
Trnem v oku mu byly meditativní a žebravé řády. Tedy ty, které veškerou svou aktivitu věnovaly modlitbám a zbytek péči o vlastní obživu. Co na tom, že se modlily i za habsburskou dynastii. To pro osvícenského panovníka zkrátka nebyl argument.
Když bylo rozhodnuto, kterých řádů se zrušení klášterů týká, nastaly horečné přípravy. A to nejen ze strany státních úředníků, ale i klášterů samotných. Logicky.
Pokud vás někdo chce zrušit, protože nejste užiteční, proč čekat, až to udělá? Proč raději nezkusit stát se užitečnými? Mnozí se o to skutečně pokusili.
Jak to dopadlo? A co se stalo s mnichy, kteří svůj klášter skutečně opustit museli? Také to uslyšíte v pořadu Historie Plus, ve kterém promluví historikové Jiří Mikulec, Kateřina Bobková-Valentová a Marek Brčák. (repríza)
Související
-
Tereziánský zákoník otevřel cestu k moderní justici, od mučení ale definitivně neupustil
Před 250 lety vyšel v češtině reformní trestní zákoník Marie Terezie Constitutio criminalis Theresiana. Skoncoval například s popravami za čarodějnictví.
-
Pevnost Josefov: Světový unikát z dob drastických obléhacích válek, který nikdy nebyl obléhán
Ohromující byla cena celého projektu pevnosti Josefov, dříve známé jako Pless. „My víme, že to stálo zhruba nějakých jedenáct nebo dvanáct milionů zlatých.
-
Češi a jejich aristokracie. Cesta z monarchie k republice přinesla i zákaz šlechtických titulů
„Čech je buď hulvát, nebo líbá ruku,“ postěžoval si místodržící František Thun von Hohenstein v roce 1893. Postesknutí vyjadřuje dvojaký postoj Čechů k domácí aristokracii.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
