Holky je nezajímaly, ve vězení muklové raději počítali matematické rovnice
V polovině 50. let se v Leopoldově na jedné cele potkali dva 19letí nedovzdělaní chlapci, Miroslav Froyda a Jozef Babiak, odsouzení za pokus o ilegální přechod hranic. Po více než deseti letech kriminálu vyšli s vědomostmi vysokoškoláků a s několika důkladně propočítanými vynálezy. Například chtěli zkonstruovat plovoucí motor pro vodní lyžaře. Vynálezy se jim na svobodě zrealizovat nepodařilo, nenašli příležitost, ale jejich velké přátelství trvá dodnes.
Paměť národa chystá tištěný časopis. První číslo plné dramatických, výjimečných příběhů vyjde s největší pravděpodobností do konce tohoto roku. Zlevněné předplatné získávají členové Klubu přátel Paměti národa. To jsou lidé, kteří pomáhají drobným darem třeba stokorunou měsíčně, zdokumentovat vzpomínky hrdinů tohoto národa. Přidejte se do Klubu přátel i Vy. Jak na to, najdete zde.
Miroslav Froyda (narozený v roce 1933) pochází z Plzně z rodiny hospodského a fotbalisty. V roce 1953 maturoval na strojní průmyslovce. Učil se anglicky, miloval americkou hudbu – blues, swing, country.
Měl dobré zkušenosti s americkými vojáky, kteří Plzeň v květnu 1945 osvobozovali, protože jim tlumočil. Nechtěl žít v komunismu, proto naplánoval útěk na Západ. Toužil stát se pilotem dopravního letounu v USA.
Naplánoval si, že ukradne stíhačku a uletí z Československa přes západní hranice. Jenomže se nedostal na vojenskou leteckou univerzitu. Proto v roce 1953 překročil hranice „po svých“ během letní brigády v JZD. K překonání hraničních drátů pod napětím použil dřevěný žebřík.
Ve Vídni přijal nabídku spolupráce s vojenskou americkou zpravodajskou službou MIC.
S kumpánem, stejně starým přítelem Jaroslavem Klaasem se pokusili v noci z 8. na 9. srpna 1954 přejít zpátky do Československa. Měli za úkol zorganizovat odbojovou skupinu, která by získávala různé informace z vojenství, o sovětských diplomatech a přes tzv. mrtvé schránky předávat zprávy dalším agentům-kurýrům.
Za protikomunistický odboj Miroslavu Froydovi Američané slíbili občanství. Přechod se nezdařil. Miroslava Froydu a Jaroslava Klaase vyčenichal vlčák pohraniční hlídky, skrývali se v bažině:
„Doufali jsme, že nás v tom dešti a vodě nenajde. Ale vzdali jsme se až ve chvíli, kdy mě tahal pes za nohavici. Tak jsem vykřikl: ,Nestřílejte, vzdáváme se!‘ Stačil jsem ještě Jaroslavovi říci, aby se zbavil pistole,“ vypraví Froyda, kterého asi po pětiměsíční vazbě soud v procesu Klaas a spol. poslal na 15 let vězení za pokus o špionáž a ilegální přechod hranic.
Z plzeňských Borů ho převezli do Leopoldova. Na cestu autobusem, kterým ho vezli přes republiku celý den, dodnes vzpomíná. Po skoro roce viděl skrz zamlžené okénko běžný civilní život a přírodu:
„Bylo to silné. Samozřejmě mě v tom věku zajímaly ženy. Sledoval jsem lidi na ulici. Ale jeli jsme i přes místo, kde pohřbili tátu. V duchu jsem se modlil a myslel na něj. Víte, s vírou jsem to měl různě, ale v těch nejtěžších chvílích mi moc pomohla,“ říká Miroslav Froyda, který v Leopoldově potkal stejně starého, nadaného matematika, Slováka ze Žiaru nad Hronom, Jozefa Babiaka.
Zhnusila se mu práce na poli kvůli opilému tátovi
Jozef Babiak se narodil roku 1934 v rodině původně obchodníka. Rodina měla obchůdek s různým zbožím v obci Lontov u slovensko-maďarských hranic.
V roce 1942 mu zemřela maminka: „Dodnes nevím, co se stalo. Udělalo se jí zle, odvezli ji do nemocnice a už se nevrátila,“ vypráví Babiak.
Jeho otec, po tom, co jim těsně po válce vyrabovali rodinný obchůdek, začal hospodařit na 20hektarovém poli. Jeho syn studoval gymnázium, ale školu nedokončil, protože se vrátil domů pomáhat na statek. Jeho otec se znovu oženil a začal pít.
Práci nechával na 17letém synovi, který se s otcem pohádal a odešel: „Utekl jsem k sestřenici. On mi všechno to zemědělství, gazdovství, hospodaření tak zhnusil, že jsem s tím už nechtěl nic mít,“ vysvětluje Babiak.
Od války miloval letadla. Jako dítě pozoroval hučící svazky bombardérů směřujících přes kopce na Německo. Fascinovaly ho stroje, které létaly. Lámal si hlavu nad jejich fyzikou. Snil o kariéře vojenského letce. Díky sestřenici se seznámil s jejím nápadníkem, vojákem sloužícím u letectva. Ten mu zajistil místo v Praze v jinonickém Motorletu (dříve Waltrovka), továrně na automobily a letecké motory.
Táta se upil, protože mu JZD zdevastovalo statek
Osud jeho tatínka a rodinného statku se od té chvíle, kdy jej Jozef Babiak opustil, odvíjel ke zkáze. Jeho otec nedokázal plnit předepsané likvidační povinné dodávky masa, mléka a obilovin.
Komunistické úřady mu hrozily, že pakliže nedodá požadované kontingenty, bude zatčen a souzen za „znesnadňování kolektivní formy zemědělství“.
Druhou možností bylo, aby „dobrovolně“ s celým hospodářstvím vstoupil do JZD. Odmítl a v termínu dodávky nedodal. Byl zatčen a rok vězněn.
Vrátil se s podlomeným psychickým i tělesným zdravím. Úřad ho z jeho vesnice vykázal. Nastěhoval se k dceři. Peníze utápěl ve víně, s dcerou se pohádal a vrátil se do domu, odkud ho zprvu vykázali.
Žil nuzně jako námezdní dělník, sledoval, jak se jeho statek hospodařením JZD rozpadá. Propadl alkoholu a nakonec utrápený zemřel v roce 1962. Se synem Jozefem se neviděl. V době jeho umírání už osmým rokem seděl v komunistickém vězení s trestem 16 let za pokus o přechod hranice. Nedovolili mu zúčastnit se ani pohřbu otce.
K hranicím s konfidentem StB
V Motorletu se Jozef Babiak seznámil s Bohumilem Matějovským, který plánoval útěk přes hranice.
Podle vyprávění Jozefa si jeho přítel život bohémsky až výstředně užíval, o svém plánu se nejspíš neopatrně svěřoval kdekomu.
A tak se o těchto plánech dozvěděli konfidenti StB. Matějovský si přechod nakonec rozmyslel, Jozef nikoliv. Po tom, co mu komunisté zavřeli tátu, se v něm cosi zlomilo a rozhodl se, že v této zemi žít nechce a za každou cenu odejde na Západ. Jeho pokus ovšem od začátku monitorovala StB. Údajný převaděč spolupracoval s komunistickou policií, která na něj počkala u hranice za obcí Moravský Svatý Jan.
Miroslav Froyda a Jozef Babiak spolu ve věznicích na celách, vězeňských dílnách, zemědělských pracích, továrnách prožili takřka deset let. Společně studovali matematiku a fyziku. Na celách třeba při draní peří jim přednášeli věznění profesoři, kněží, řeholníci.
V kriminále prošli Froyda a Babiak technickou i humanitní univerzitou.
Babiaka si vzal do péče zavřený profesor teoretické fyziky profesor Imrich Staríček, člen tzv. katolické Rodiny, organizátor křesťanských kroužků, odsouzený na 15 let za údajné „odvádění mládeže od budovatelského úsilí, od studia marxismu-leninismu, a za přítulnost k Vatikánu,” uvádí se v rozsudku.
„To bylo zajímavé přátelství. Byl to nesmírně nadaný matematik. Hráli jsme spolu šachy i bez šachovnice. Hodnej a charakterní chlap,“ popisuje svého přítele Miroslav Froyda.
Po telefonu jsme se spojili s Jozefem Babiakem, který žije ve slovenském Zvolenu:
„Víte, já si na něm nejvíc cenil, že to nebyl udavač, nikdy by nezradil. Přátelil se výhradně s politickými vězni, nepaktoval se s kriminálními nebo bachaři. Bolševici vězně získávali ke spolupráci za různé výhody, úplatky, ale u něj by nepochodili. Je to čestný člověk,“ říká o svém příteli Jozef Babiak. Přátelství dnes skoro devadesátiletých Froydy a Babiaka trvá dodnes. Žijí od sebe stovky kilometrů, ale pravidelně si telefonují.
O ženách prý nemluvili, raději o matematice
O čem spolu ta leta strávená ve věznicích v Leopoldově, Opavě, na Borech mluvili? Místo řečí o dívkách a o tom, jak si zařídí život na svobodě, se prý věnovali oborným disputacím.
Odpoutávali se z vězeňského prostředí studiem technických oborů, vědeckými projekty, řešením matematických rovnic a poměrně zajímavými vynálezy a nápady.
Například Froyda přišel s konceptem plovoucího motoru pro vodní lyžaře. Oba pak vedli dlouhé odborné technické disputace, propočítávali do nejmenších detailů konstrukci: „Ano, ano! Vzpomínám si,“ směje se Jozef Babiak.
„To jsme skutečně promýšleli, ale pak už tu věc nějak nemohl po propuštění realizovat, nepracoval v podniku, kde by k tomu měl prostředky. A taky jsme se přeci jen museli starat o rodinu,“ vysvětluje Jozef Babiak, který tvrdí, že vynález pana Froydy měli tenkrát precizně promyšlený.
Mukl kladl podmínky komunistické bankovní úřednici
Jozef Babiak vyšel z vězení po 13 letech až v roce 1966 na podmínku. Odmítal podepsat propouštěcí podmínky, býval by odešel z vězení pravděpodobně už v roce 1960 na velkou amnestii politických vězňů.
Krátce po propuštění se zamiloval do bankovní úřednice, členky KSČ. I Mária opětovala city. Její milý jí však dal podmínku, že si ji vezme jen tehdy, pakliže vystoupí ze strany.
V bance se podivovali, že někdejší mukl si klade podmínky, ale Mária se lásky nevzdala: „Vystoupila ze strany a dneska je pečená vařená v kostele,“ směje se Jozef Babiak.
Díky svým matematickým vědomostem, inženýrským dovednostem získaným ve vězení se poměrně rychle vypracoval na dobré místo ve strojírenské továrně. Z místa odešel ze zdravotních důvodů. Kvůli hluku v továrně málem přišel o sluch. Dvanáct let pak pracoval jako údržbář ve zvolenské nemocnici.
Bývalý politický vězeň varuje před vládou lůzy
Miroslav Froyda, který se po propuštění v roce 1964 protloukal po dělnických profesích, pracoval jako závozník, nákupčí náhradních dílů, svého přítele z vězení žijícího na Slovensku navštívil snad jen dvakrát.
Panu Froydovi se jeho hudební vkus od dětství nezměnil. Rád poslouchá americké písně, i proto je oddaným fanouškem české country kapely Taxmeni.
Říká, že z toho, co kolem sebe vidí a slyší, pociťuje obavy, že opět se veřejné mínění začíná přiklánět spíše k Východu než k západní demokracii.
Varuje před lůzou, která – když se chopí moci pod pláštěm jakékoliv, ať už levicové nebo pravicové, ideologie – vrátí se pronásledování podobné tomu, co tu bylo před rokem 1989.
Velmi si cení projektu Paměť národa: „Je to až neuvěřitelné, co se podařilo zaznamenat. Mám z toho velkou radost. Díky Paměti národa jsem si poslech vyprávění mého přítele Jozefa,“ chválí Miroslav Froyda.
Celý příběh najdete v audiozáznamu pořadu Příběhy 20. století.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
3x Karel Klostermann
Komplet obsahuje dva šumavské romány Ze světa lesních samot, V ráji šumavském a povídkový soubor Mrtví se nevracejí z pera klasika české literatury Karla Klostermanna (1848 - 1923), který tomuto kraji zasvětil celé své dílo.
