Helena Truchlá: Soukromé dějiny Angely Merkelové
Bývalé německé kancléřce Angele Merkelové se v týdnech a měsících před datem vydání jejích pamětí s názvem „Svoboda“ podařilo zvýšit očekávání na maximum. Diskuze o tom, jestli se politička omluví za některá rozhodnutí, která v pozici nejmocnější ženy světa udělala, se ukázaly být pomýlené.
Čtěte také
Nejen proto, že zejména tam, kde by je čtenář ze střední a východní Evropy hledal především – tedy v kapitolách o migraci, Rusku, Ukrajině, energetice nebo Číně – více než 700stránková kniha konstatování vlastních chyb opravdu nenabízí.
Zůstává tak věrná politickému stylu a instinktu konzervativní lídryně: Promýšlet rozhodnutí ze všech stran, včetně pohledu oponenta, někdy na vkus jiných až otravně dlouho. A pak si za nimi pevně stát.
Text, který kancléřka sepsala společně se svou důvěrnicí a poradkyní Beate Baumannovou, je především čtivě napsanou, silně subjektivní historickou knihou.
Copak jste čekali něco skandálního?
Sedmdesátiletá politička v ní bilancuje výčtem – se svým „prvním životem“ ve východoněmecké diktatuře, a také s několika dekádami ve vysokých politických postech spolkové republiky, včetně toho nejvlivnějšího. Kniha je místy vtipná, místy suchá a přísně faktografická – jako kancléřčiny dlouhé projevy v parlamentu.
Čtěte také
Ona sama to shrnula v jednom z beznadějně vyprodaných veřejných vystoupení: Copak jste čekali, že zveřejním něco skandálního? S typickým skoro až poťouchlým úsměvem, který u přítomných diváků dokáže jakoby mimoděk vyvolat smích.
Kniha neodpovídá na otázky, proč Německo pod jejím vedením dovolilo, aby se zvýšila jeho závislost na ruském plynu, proč nepřerušila projekt plynovodu Nord Stream 2, ani proč mnohem více neinvestovala do domácí ani evropské obrany.
Ovšem hledat odpovědi na tyto otázky v memoárech je pomýlené úsilí. Německo akutně potřebuje očistný proces vyhodnocení vlastní nedávné minulosti. A je i v zájmu Česka, aby analýza rozhodnutí a osobností, které je učinili, byla objektivní a nekompromisní, ale připouštěla i komplexnější výsledek, než jen dobře nebo špatně.
Žena kompromisů
Merkelová v zahraniční politice vždy hledala kompromis, což se jí, nutno říct, dařilo. Německý byznys se radoval z levného plynu a peněz z Číny, dokud to šlo. A diskuse o odzbrojování nezmizely z vysoké politiky ani dnes a jeden ze strůjců německých „dobrých“ vztahů s Ruskem ostatně sedí v prezidentském paláci.
Čtěte také
„Zdálo se, že si přáli, aby jejich gigantický soused zmizel z mapy, prostě přestal existovat,” píše Merkelová o postoji států východní a střední Evropy k Rusku.
Několikrát zmiňuje, že ruský útok na Kyjev v únoru 2022 znamená pro Evropu začátkem nové doby, která si žádá jiný přístup než její éra.
Jako by si ale neuvědomovala, že místo úvah, jak odtržená od reality byla přání německých spojenců mezi Berlínem a Moskvou, jim možná měla víc naslouchat.
Stejně jako mohla dříve než tři roky po odchodu z úřadu, věnovat víc pozornosti vlastní zkušenosti z života v nedemokracii. A zkusit odpovědět na otázku, proč se 30 let po sjednocení dvě třetiny jejích souputníků z NDR cítí být občany druhé kategorie.
Kritiky Angely Merkelové její nová kniha zklame, bezpochyby se ale stane bestsellerem.
Ostatně už fronta plná mladých lidí, kteří se v chladném odpoledni tísnili před knihkupectvím v centru Berlína, kde autorka svou knihu podepisovala, je důkazem toho, že tahle trochu zvláštní východoněmecká vědkyně je dnes celebritou, která nemá na politické scéně konkurenci.
Autorka je analytička a publicistka, žije v Berlíně
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
