Eva Turnová: Ostravské PR

I skotačení posluchačů bylo standardní. Zaklesnutá dvojice fanoušků hodila při tanci záda a místní hrozič si tajně srknul zpěvákova piva. Po koncertě mě čekala obvyklá nálepkovací smršť: „Jste původní člen kapely?“ „Krásně se vám třáslo stehno.“ „Hrajete líp než Mejla.“ „Můžeme se vyblejsknout?“

Když tu mě zaujal neobvyklý konverzační otvírák: „Ženská za basou, to je, panečku, katalyzátor!“ praví jeden z trojice sympaťáků. Konečně si s někým budu moct promluvit o sebeočistné funkci svých textů. Přijímám pozvání k baru a beru s sebou pár výtisků Turnového háje.

„Takže vy čtete!“ říká první sympaťák.
„Tady to píšu,“ odpovím.
„A copak je to za styl?“
„Sloupky.“
„Copak sloupky máte nádherný…“
„Jsou to spíš fejetony nebo causerie.“
„Cože? Kozy rozryje?“ přidá se druhý sympaťák.
„Nebo vlastně blog.“
„Á, kobyla má malý blog,“ nezůstává pozadu třetí.

Hloubš do symbolů

Tak to bychom měli základní části ženského těla a teď se zřejmě nevyhnu vlastnímu PR.
„O čem ta váma napsaná knížka je?“ ptá se horňák.
„Je to taková jízda vtipnou kaší.“
„Fakt? A kdo v ní jede?“ vyhrkne dolňák.
„Ženská, která disponuje trvalou neschopností obstát ve víru mainstreamu.“
„Takže depka.“
„Depka, ale zmetaforizovaná.“
„Co to je?“
„To je, že píšete o banalitách, ale postupně saháte hloubš do symbolů.“
„Hele, slečno, my pro vás máme takovej ostravskej plán. Sáhnem si ještě na jednoho nesymbolickýho jamesona, na ty knížky už nám bohužel nezbyly prachy, ale tady máte banální lístek na tramvaj, můžete si zejtra zajet hloubš do Ostravy.“
„Tak to PR! Myslíte, že nepoznám, že je prošlej?“
Urážím se a jdu balit zesilovací hlavu.
Cestou ještě od baru slyším:
„Ženská za pípou, to je, panečku, katalyzátor!“

Autorka je spisovatelka a rockerka