Estébáci nechali několik dní samotné dvouleté dítě v hájovně, maminku zatím mučili, aby se doznala k odboji
Neuvěřitelný případ bezohlednosti Státní bezpečnosti (StB) se odehrál v roce 1949 v myslivně v Novém Hrozenkově. Estébáci zatkli maminku a její dvouletou holčičku Dášu ponechali samotnou v domě. Asi po dvou dnech dítě nějací lidé objevili a zachránili.
Dagmar pak vyrůstala u babičky a dědy v Ostravě. K milujícím a statečným rodičům se už nikdy nevrátila.
Příběhy 20 století čerpají z unikátního archivu Paměti národa. Ta vzniká především díky neziskové organizaci Post Bellum. Redaktoři jsou financovaní z drobných darů pravidelných podporovatelů. Přijměte i Vy pozvání do Klubu přátel Paměti národa. https://www.postbellum.cz/klub/ Děkujeme.
Na začátku léta 1949 vtrhla eskorta estébáků do myslivny v Novém Hrozenkově. Přišla si pro polesného Jaroslava Ježe a jeho manželku Miladu. Hajný, kterého přátelé varovali, se už domů nevrátil a dva roky se skrýval v lesních bunkrech a po známých, než ho na udání dopadla StB.
Manželku Miladu Ježovou estébáci vyvedli v poutech z myslivny v Novém Hrozenkově 14. června 1949. Ve vedlejší místnosti ponechali bez dozoru dvouletou holčičku Dagmar: „Babička mi vyprávěla, že jsem tam zůstala sama pár dní, dva nebo tři dny. Náhodou do hájovny přijeli přátelé z Prostějova, kteří tam jezdili na letní byt, ti mě tam našli. Dozvěděli se, co se stalo, vzali si mě a asi čtyři měsíce pátrali po mých příbuzných. Našli v Ostravě babičku a dědečka a ti si pro mě přijeli,“ popisuje svoji záchranu Dagmar Stachová, tak jak jí o tom vyprávěla babička.
Estébáci ve spisech uvádějí, že dítě v hájovně už nebylo
Existují však ještě dvě verze, jak to bylo. Estébáci do vyšetřovacích spisů uvedli, že „se Ježová rozhodla, že před svým možným zatčením rovněž uprchne. V důsledku toho odvezla svou dceru Dagmar ke své matce do Ostravy. Po svém návratu z Ostravy byla pak zatčena,“ uvádí estébáci v pozdějších vyšetřovacích spisech.
Třetí verze příběhu zazněla v televizním dokumentu „Dáša se vrací“ z cyklu Děti 50. let. Dagmar Stachová v televizním pořadu objevila někdejší devatenáctiletou služku svých rodičů paní Mirku Šulákovou, tenkrát Piškovou. „Já jsem vás tam vyzvedla a odvezla do Ostravy za vaší babičkou,“ tvrdí v dokumentu paní Šuláková.
Nelze již s jistotou událost rekonstruovat, aktéři, kteří by si to pamatovali, již nežijí. Dagmar Stachová se přiklání k variantě, kterou jí vyprávěla babička.
Do vězení šli za ošetření postřeleného muže
Proč ale estébáci pozatýkali rodinu Ježových z hájovny v Novém Hrozenkově? Protože hajný Jaroslav Jež a jeho pohledná manželka Milada, v odboji přezdívaní krycím jménem Pichlaví, zachránili život postřelenému protikomunistickému odbojáři Jaromíru Vrbovi.
Třicetiletý Jaromír Vrba pocházel ze Zlína, který komunisté v lednu 1949 přejmenovali na Gottwaldov. Podsaditého Vrbu, legendárního odbojáře, estébáci označují ve spisech jako velitele tzv. „gottwaldovské“ podskupiny odbojové skupiny Světlana. Společně s ním bylo obžalováno dalších třicet osob včetně manželů Ježových.
Připravovali se na světovou válku
Vyšetřovací spisy odbojové sítě Světlana působící na Moravě čítají desetitisíce stran. Soudy vynesly devět trestů smrti nad jejich členy, rozdali osmnáct doživotí a nejméně čtyři sta lidí bylo v souvislosti se Světlanou zatčeno.
Někdejší partyzáni – odbojáři – se připravovali na třetí světovou válku, shromažďovali zbraně, šířili letáky, organizovali síť pomocníků. Estébáci například u jednoho z členů skupiny Josefa Matúše objevili tři tisíce letáků k prvnímu výročí února 1948 s názvem „Občané Valaši!“ a „Národe Český a Slovenský“, vyzývající ke svobodě. Kromě toho měl doma schované tři samopaly, dvě pušky, několik pistolí. I Jaromír Vrba, vyučený zahradník, za války partyzán na Vsetínsku, u sebe vždy nosil pistoli a neváhal ji použít.
Nechal se zatknout na nádraží, ale v městském sadu vytasil pistoli
Začátkem února 1949 byl Vrba varován spolupracovnicí, že je sledován StB. Od té chvíle se schovával po různých bunkrech, v lesích, u přátel. Připravoval útěk přes hranice.
Kdosi ho udal a 20. dubna 1949 ho zatkl estébák stržm. Bohumil Hýl přímo na nádraží ve Vsetíně. Estébák Hýl ho odtud vedl na úřadovnu StB. Cestou městským sadem se Vrba vrhnul na překvapeného strážmistra Hýla, který nezkontroloval, jestli je Vrba ozbrojen. Vrba policistu prudce odstrčil, vytáhl pistoli a z bezprostřední vzdálenosti proti Hýlovi pětkrát vystřelil.
Stržm. Hýl stačil vytasit svou zbraň a vystřelil třikrát, pak se skácel k zemi a zemřel na místě. Vrba zraněný na pravé ruce vystřelil ještě několikrát na nějakého muže, co se ho pokoušel zadržet. Potácel se 20 kilometrů až do Nového Hrozenkova, kde vyhledal své přátele. Ti ho dovedli na hájovnu k dalším spolupracovníkům skupiny manželům Ježovým. Milada, podle policejních záznamů, přivedla k Vrbovi lékaře.
Vrba se dlouho nezdržel, jen pár dní, a pak pokračoval dál k dalším spolupracovníkům a do různých úkrytů. Nakonec byl dopaden na začátku června 1949, udala ho konfidentka StB v řadách Světlany Aloisie Doležalová. Vrbu pravděpodobně nepředstavitelně mučili, udal řadu svých spolupracovníků a potvrdil, že pomoc našel i u Ježů v Novém Hrozenkově.
Vrba dostal trest smrti, oběsili ho 19. prosince 1950 v Brně. Milada Ježová putovala do ženské věznice v Pardubicích s trestem šestnácti let. Po dvou letech ukrývání dopadli i jejího manžela Jaroslava Ježe, od soudu ho odeslali do pracovních lágrů také s šestnácti lety vězení.
Babička se jí stala maminkou
Z dětství si Dagmar pamatuje cestování z Ostravy do věznice v Pardubicích za maminkou, od které jednou za čas obdržela dopis.
Za tatínkem do vězení Dagmar nikdy nejela: „Babička mu vyčítala, že v tom svojí ženu nechal. Kdyby se přihlásil, možná by nedostala tak vysoký trest,“ vysvětluje Dagmar Stachová, proč jí prarodiče zadržovali a ničili dopisy od zavřeného tatínka. Prarodiče vnučku vychovávali v láskyplném prostředí, Dagmar říká, že je milovala jako své skutečné rodiče.
Když maminku po osmi letech v roce 1957 propustili, odmítla žít s ní, už ji neznala: „Nedokázaly jsme už navázat vřelý vztah dcery s maminkou. Léta, která prožila ve vězení, nám chyběla. Nemohla za to. Rodinu rozvrátili komunisté,“ vysvětluje Dagmar Stachová. Maminka prý nebyla schopná vyprávět o tom, co se stalo, co prožila ve vězení, traumata z vyšetřovny a vězení chtěla zcela vytěsnit: „Byla jako zavřená kniha,“ vysvětluje paní Stachová.
Tatínka vyhodila babička se slovy, že tu nemá co dělat
V roce 1964 se objevil u dveří právě propuštěný tatínek. Zeptal se jí: „Ty jsi Dášenka?“ A ona v něm poznala tatínka Jaroslava. Babička se k němu chovala odtažitě. Sdělila mu mezi dveřmi, že u nich nemá co dělat. Jeho žena Milada se s ním rozvedla krátce po svém propuštění. V sedmatřiceti se rozhodla začít nový život, našla si nového partnera – úředníka ekonoma, sama pracovala jako uklízečka. Dožila se sametové revoluce, zemřela v polovině 90. let.
Jaroslav Jež se toužil vrátit do hájovny, stát se opět polesným. StB ho po propuštění sledovala, vedla ho jako tzv. nepřátelskou osobu. Komunisté ho donutili nastoupit na místo dělníka v chemické továrně. Zemřel ve dvaasedmdesáti letech po operaci tlustého střeva v roce 1984. Před smrtí ho pravidelně navštěvovala a starala se o něj jeho dcera Dagmar Stachová.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
3x Karel Klostermann
Komplet obsahuje dva šumavské romány Ze světa lesních samot, V ráji šumavském a povídkový soubor Mrtví se nevracejí z pera klasika české literatury Karla Klostermanna (1848 - 1923), který tomuto kraji zasvětil celé své dílo.
