Erik Tabery: Opuštěná společnost. Česká cesta od Masaryka po Babiše

Poprvé se Československo stalo obětí lži v roce 1938, kdy svět uvěřil, že terorizuje německou menšinu. Podruhé v letech 1945-1948, když veřejnost podlehla slibům, že komunisté zachovají demokracii a jen jí dají sociální rozměr. Potřetí pak v roce 1968, kdy prý zdejší obyvatelé čelili převratu fašistů, a proto je musela zachránit bratrská vojska.

V roce 1938 a 1948 nemalá část československé společnosti zavrhla nejdříve humanismus a následně i demokracii. Obojí považovala za projev slabosti. Začala tak destrukce právního státu a hodnot, na kterých stát vznikl.

A lež dnes znovu nabývá na ničivé síle.

Masaryk, Peroutka, Havel 

I když jsou naše dějiny plné tragických zvratů, můžeme se pochlubit také nebývalým množstvím intelektuálů, kteří dokázali temnotě čelit. Ať už to byl Masaryk, Václav Havel, Václav Černý, Ferdinand Peroutka nebo Karel Čapek. Přesto, či právě proto, byli intelektuálové nejčastějším terčem nenávistných útoků.

Mimo jiné i proto jsou dnes tak častým terčem útoků Ferdinand Peroutka a Václav Havel – když se zpochybní jejich myšlení a statečnost, co společnosti zbyde? Existují pak ještě nějaké společné hodnoty?

Východ, Západ, nebo prostředník?

Kladení otázek je pro formování každé společnosti zásadní. Například se sami sebe už několik staletí ptáme, kam vlastně patříme: na Východ, nebo na Západ? Po druhé světové válce si Edvard Beneš myslel, že můžeme být mostem mezi. Ukázalo se to záhy jako fatální omyl.

Čtěte také

Slováky jsme měli za první republiky za zaostalé bratry, které vyspělá česká společnost musí vychovávat, říká novinář Erik Tabery

Když se v roce 2004 Češi stali členy Evropské unie, zdálo se rozhodnuto: Patříme na Západ. V poslední době ale přibývá hlasů, abychom se v cestě otočili, vystoupili z EU a dál šli sami. Vystoupení je možné, což vidíme na Velké Británii, ale přineslo by to zásadní změnu postavení v Evropě. V čase rostoucího zájmu Kremlu o naši zemi může jít o zásadní krok.

Českou cestu vždy výrazně určovali jednotlivci. Někdy to byl Masaryk, jindy Klement Gottwald. Porevoluční vývoj také výrazně ovlivňoval Miloš Zeman, jeho vliv pak narostl ještě víc ve chvíli, kdy se stal prezidentem.

Každý politik se snaží vtisknout společnosti nějakou tvář. Jaký otisk by rád zanechal Miloš Zeman? A daří se mu prosadit obraz, který si vysnil?

Radioknihu můžete poslouchat na Plusu po celé čtyři týdny.