Dejte dítě z výběrové školy do běžné základky a naučí se strašně moc, říká psychoterapeutka Frouzová

Čtěte také

Jsme k žákům moc vstřícní, proto povinná maturita z matematiky nikdy nebude, předpovídá pedagožka

„Školy se opravdu liší svou kvalitou. A to, že hledáme pro dítě to nejlepší, je přirozené a je jen otázka času a peněz, co si můžeme dovolit,“ vysvětluje v pořadu Leonardo Plus psychoterapeutka Magdalena Frouzová.

Podle ní ale velmi často v těch „lepších“ školách není dostatek míst. „Takže to také znamená leckdy vozit dítě přes půl Prahy, a to je pro něj strašné.“

„Ve školách jsou asi čtyři hodnotící systémy. Jeden je tradiční, což je běžná základní škola. Pak je něco s větší péčí a lepšími učiteli, ale stále je to tradiční vyučování. Pak jsou rodiče, kteří nechtějí známkování, ale chtějí individuální přístup, a pak je čtvrtý typ škol, které jsou zaměřené na jazyky nebo nějaký talent či pro lidi jiné národnosti a podobně.“

V době, kdy jsme dostávali jen jedničky nebo pětky, tak jsme volali po něčem lidštějším a teď se v tom ztrácíme. Potřebujeme zase slyšet, že to dítě je na trojku, ať přidá. Ale my se můžeme učitele zeptat, protože ten přesně ví, jak na tom žák je... Nejhorší ale je, když dítěti nedáme reálnou zpětnou vazbu.
Magdalena Frouzová

Hlavním faktorem v případě alternativních škol jsou finance. „Když platíte 300 tisíc za rok, tak jde o to, o co ochudíte tu rodinu nebo jestli si to vůbec můžete dovolit. Jde také o to, jestli ryze individuální přístup k osnovám dítěti vyhovuje. U velmi talentovaných dětí je na místě o tom přemýšlet.“

Čtěte také

Nejlživější věta dnešní doby? „A žili spolu šťastně až do smrti,“ tvrdí psychoterapeutka Frouzová

Dalším faktorem je představa dětství dítěte. „Jsou ti, kteří si myslí, že dětství je výcvikem na dospělost. Na druhém pólu jsou lidé, kteří se domnívají, že dětství má být hlavně šťastné, takže volí jednoduchou organizaci časoprostoru pro děti.“

„A mohu říct, že rodiče mají strašný stres kolem výběru škol, strašně se tím zabývají, ať už je to o přijetí do 1. třídy nebo pak otázka diskriminace v tom smyslu, jestli se dítě dostane na gymnázium, nebo ne,“ upozorňuje psychoterapeutka.

Jsou rodiče, kteří se domnívají, že mají dítě prohnat všemi možnými příležitostmi učení se sportu, jazykům, dovednostem. Takové dítě vůbec nezůstane samo, kdy si může samo organizovat čas. A to je také velmi špatně. Tehdy se stane jeho seberealizací to, že se tomu brání... Takže některé děti jsou pak pasivní, neslyší, nereagují a to pak skončí zase u psychologa. A rodiče pokračují v té aktivitě a dítě je více a více pasivní, protože to je jeho jediná seberealizace.
Magdalena Frouzová

Každopádně na dítěti samotném můžeme vidět, jak mu škola vyhovuje. „Tedy jestli se mu tam líbí, nebo jestli pomalu uvadá. A na to bych měla zareagovat a třeba promluvit s učitelem o tom, co se ve škole děje. Vůbec si nemyslím, že by dítě nemělo být přeložené do jiné školy, protože to stojí za to.“

Čtěte také

Každá škola má už dnes slušnou autonomii. Nemusí ve všem čekat na stát, myslí si ministr Plaga

„Ne vždy, když dáme dítě do lepší školy, tak to je pro dítě dobře. Ale když dítě z výběrové školy dáme na rok do základní školy, tak se strašně moc naučí. Zjistí, jaký je svět, jaké jsou děti a jak s nimi zacházet. Musí se naučit, že ho třeba děti nenávidí, protože má něco lepšího a musí to unést nebo se přizpůsobit té kultuře školy.“

Velmi výrazným faktorem, který je třeba brát při výběru školy v potaz, je její vzdálenost. „To neovlivňuje jen dítě nebo nás, kteří dítě do školy vozíme, ale ovlivňuje to celý rodinný život. Je to jařmo, ke kterému jsme se uvázali, a čas, který věnujeme dojíždění, nevěnujeme třeba partnerovi nebo ostatním dětem a to není dobře. Takže celá rodina se posune někam, kam jsme si to nepřáli.“

Já se přiznám, že jsem spíš pro to šťastné dětství než pro výcvik na dospělost.
Magdalena Frouzová

Rodiče by se měli zamyslet, do jaké společnosti nebo budoucnosti dítě připravují. „ Škola má nezastupitelné sociální učení a dítě, které chodí do školy, která je blízko, se učí, jak s dětmi vycházet, protože se s nimi vidí a nemusí s nimi telefonovat nebo mluvit přes počítač.“

„Je to daleko přirozenější způsob, jak dítě vrůstá do společnosti... Ale samotnému výběru školy předchází to, že si všímám, co vlastně dítě potřebuje. Dejme tomu, že mám tři čtyři děti a každé potřebuje něco jiného,“ shrnula Magdalena Frouzová.