Brexit ohrožuje mírový proces v Severním Irsku

Tématu se věnuje podnikatelský deník Financial Times.

Bývalý řidič autobusu Don Reddin vzpomíná, jaké to bylo jezdit denně přes vojenská kontrolní stanoviště plná po zuby ozbrojených vojáků.

„Člověk tam vjížděl se strachem. Ve tmě se míhaly různé divné pohyby a postavy a říkal jste si, co má tohle proboha znamenat,“ říká pamětník. Dnes je majitelem autobusové firmy a rozhodně by nechtěl, aby se jeho staré zážitky opakovaly. „Nikdo, kdo to má v hlavě v pořádku, se nechce do těch časů vracet,“ dodává.

Mír díky Unii

Mírová dohoda vymezila komplikovaně, ale přesně spoluvládu protestantských unionistů, kteří chtějí být součástí Velké Británie, s katolickými republikány, kteří se nevzdávají naděje na sjednocení ostrova. Dvacet let po podpisu dohody je ale toto křehká spolupráce ve velkém nebezpečí. „Referendum o odchodu z Evropské unie z roku 2016 obnažilo staré rány, které mírová léta nestačila zahojit,“ zdůrazňují Financial Times.

Společná vláda v Severním Irsku padla před 14 měsíci kvůli skandálu s úsporami za zelenou energii. A co hůř, od ledna 2017 se obnovit kabinet nepodařilo. Takzvaný brexit navíc dodal poměrům v britské provincii novou dynamiku. Londýn a Dublin se neshodnou na podmínkách a dopadech odchodu Británie z Unie, což podkopává i konsensus ohledně Severního Irska.

Pro početné severoirské katolíky bylo právě členství v Evropské unii protihodnotou, za níž přistoupili na mírové uspořádání. Po brexitu se ale na 500kilometrovou hranici vedoucí mezi jednotlivými hrabstvími historické provincie Ulster možná vrátí kontroly. Radikálové z Irské republikánské armády (IRA) takovou eventualitu mohou vzít jako záminku k obnovení ozbrojeného boje, varují noviny.

Logo|foto:Český rozhlas

A to si majitel přepravní firmy Don Reddin rozhodně nepřeje, i když je sám Irem a katolíkem. Jeho autobusy vozí pasažéry mezi katolickým hrabstvím Donegal a britským Severním Irskem, zejména městem Londonderry. „Představa, že se sem opět vrátí hraniční kontroly, mě naplňuje smutkem,“ říká podnikatel.

Toxický mix nejistoty

Otázkou také je, zda se vůbec podaří nastartovat chod společných severoirských institucí. Andy Pollak ze Střediska pro přeshraniční studia ve městě Armagh, historické metropoli Ulsteru, by nerad šířil paniku, má ale velké pochybnosti, zda se samospráva vzešlá z mírové dohody vůbec obnoví. „Je to značně nepravděpodobné. Éra nové civilizovanosti, které pomohla otevřít politický a společenský život v provincii, visí na vlásku,“ podotkl pro podnikatelské Timesy.

Také politoložka Katy Haywardová z Královniny univerzity v Belfastu si myslí, že nejnovější vývoj představuje toxický mix, který jen zvýšil pocity nejistoty. „Mírový proces teď neohrožují ani tak polovojenské jednotky. Ale hrozí rozpad demokratických mírových mechanismů,“ obává se akademička.

Jedním z hlavních přínosů Velkopáteční dohody totiž byl fakt, že drtivá většina obyvatel provincie, katolíky nevyjímaje, preferovala politické uspořádání v rámci svazku Spojeného království. „Jenomže decentralizace musí mít naději na úspěch, jinak s ní všechny složky společnosti souhlasit nebudou,“ dodává Haywardová.

Dohoda, kterou roku 1998 na Velký pátek – který tehdy připadl na 10. dubna – podepsal britský premiér Tony Blair se svým irským protějškem Bertiem Ahernem, ukončila dennodenní násilnosti, otevřela hranici a poslala domů britské vojáky. Trvalo však téměř dekádu, až do roku 2007, než instituce začaly doopravdy fungovat.

Americký premiér George Bush, britský premiér Tony Blair a irský předseda vlády Bertie Ahern|foto: White House, CC0 Public domain

„Když jsem podpis dohody oznamoval veřejnosti, poznamenal jsem, že sama o sobě mír nezajistí. Přijdou těžká rozhodování, která budou zodpovědností budoucích vůdců,“ vzpomíná penzionovaný americký senátor George Mitchell, který jednání zprostředkoval.

Poslední dny před podpisem byly nesmírně dramatické, upozorňují Financial Times. Mitchell ještě tři dny před schválením dohody prorokoval, že ze smlouvy nic nebude. „Bylo to nahoru a dolů, nikdo nespal, nervy tekly, jídlo bylo mizerné,“ vzpomíná Blairův poradce Jonathan Powell.

Rozjetá lokomotiva brexitu

Dnes je ale situace možná ještě komplikovanější. V loňských červnových volbách Demokratická unionistická strana přišla o přesvědčivou většinu nad republikánskou formací Sinn Féin. „Psychologicky to byla vzpruha katolíkům a rána protestantům,“ vysvětluje Denis Bradley, v dobách nepokojů katolický kněz v Londonderry.

Současně Theresa Mayová ztratila většinu v londýnském parlamentu a musí se opírat o Demokratickou unionistickou stranu Arlene Fosterové. Irský premiér indického původu Leo Varadkar zároveň odmítá zavedení tvrdé hranice napříč Irskem. Neshody mezi Londýnem a Dublinem se prohlubují, všímají si Financial Times.

„Vnímám to tak, že brexit naboural mírovou dohodu jako rozjetá lokomotiva,“ říká kněz Bradley, který před dvaceti lety zprostředkoval tajná jednání mezi teroristy z Irské republikánské armády a britskými vyjednávači. Nikdo sice nečeká, že se teroristická kampaň vrátí v plné síle, jakékoli násilnosti by ale vrhly provincii o celá desetiletí zpět.

Don Reddin to vnímá zvlášť ostře. Svůj dům i autobusové garáže má v Donegalu, ale jeho pozemky se táhnou až do britské části Severního Irska. Zaměstnává dvacet šoférů, kteří denně vozí přes hranici spoustu školáků a dalších cestujících. Na nic proto nečekal a postavil nové garáže v Severním Irsku. „Je to pro nás příliš vážné, abychom si mohli dovolit luxus nicnedělání. Brexit zasáhne veškeré podnikání v provincii. Už se neptám, co přijde, a připravuji se na cokoli,“ poznamenává závěrem.