Anton Makarenko. Pedagog, jehož odkaz komunisté vytunelovali

6. červen 2019

Stalinistický pedagog, pro kterého bylo klíčovým prvkem výchovy heslo „škoda rány, která padne vedle“. I tak bývá dodnes vnímán Anton Makarenko, jehož vychovatelská a sociálně pedagogická činnost ovlivnila mnoho mladých lidí v Sovětském svazu.

Své myšlenky zformuloval Makarenko ke konci života do několika knih, které byly v zemích socialistického bloku vydávány ještě v 70. letech minulého století v podobě, která by nejspíš samotného autora překvapila. Z Makarenka dovolili sovětští soudruzi tisknout jen to, co se jim hodilo.

Výchovné kolonie

Logo

Anton Semjonovič Makarenko (1888-1939) působil od 17 let jako učitel na základních školách a po absolvování poltavského pedagogického institutu začal učit i na školách středních.

Po bolševickém puči koncem roku 1917 vypukla v Rusku občanská válka, která znamenala smrt milionů lidí a nucené přesidlování dalších milionů. Rozlehlou zemí putovali ti, které brutální násilí občas ušetřilo – děti bez rodičů.

Zdivočelé tlupy malých žebráků se rychle staly významným sociálním i bezpečnostním problémem; podle odhadů se mohlo Ruskem potulovat až 9 milionů sirotků. Makarenko vyhledával hladové a opuštěné děti a organizoval pro ně výchovné kolonie.

Povýšení do úřednické funkce

Mladistvé zlodějíčky a prostitutky se snažil převychovat kombinací fyzické práce, výuky a formování jejich charakteru – to vše sice s individuálním přístupem ke každému z chovanců, ale zároveň za tuhé disciplíny a přísné organizace.

Od začátku 30. let byl Makarenko postupně odstavován od své výchovné práce, až byl nakonec „povýšen“ do úřednické funkce v Kyjevě a později Moskvě. Začal hodně psát; interpretace jeho výchovných metod se ale lišila od toho, co by si nejspíš sám přál:

„Makarenkův odkaz byl jeho vykladači vytunelován, zfalšován. Převýchova mladistvých kriminálníků v pracovních koloniích tvořila pouze jeden segment jeho koncepce vztahu k mládeži. Právě tento segment, týkající se přístupu ke skutečně zvlčilým asociálům, tedy kolektivistická převýchova, byla poté aplikována na veškerou pedagogiku,“ napsal publicista Zbyněk Petráček.

Brzká smrt způsobila, že stalinistický režim si mohl Makarenka přivlastnit a vykládat po svém. Podle některých historiků by Makarenko nejspíš nepřežil období stalinských čistek a jeho dílo by bylo mladší generací odborníků teatrálně odsouzeno.

Jaký byl ale Makarenko doopravdy? Na to se pokouší odpovědět v pořadu Portréty historik Jan Adamec. Poslechněte si ho.

autor: David Hertl
Spustit audio

Související