Ani vláda, ani opozice nezískaly v koronakrizi o moc větší důvěru, než měly předtím, říká socioložka

15. září 2020

Krizová situace v zemi neznamená, že lidé automaticky vyjadřují nedůvěru třeba vládě, říká Paulína Tabery, vedoucí Centra pro výzkum veřejného mínění Sociologického ústavu AV ČR. „Dokonce je většinou popsán efekt, že první reakce je opačná. Pozorovali jsme to i v Česku,“ dodává.

„Bylo to vidět z telefonicky sbíraných dat, že se tam důvěra trochu posunula. Byť ne tolik, kolik bychom mohli čekat. Jsou země, kde se to posunulo mnohem více. Například v Německu byla najednou důvěra ve vedení mnohem větší,“ popisuje socioložka.

Čtěte také

Lidé podle ní v krizových situacích upínají důvěru k vedení, které pode nich má finanční i organizační prostředky k zvládnutí situace. Za překvapivé Tabery označuje, že v Česku první vlna koronakrize nezahýbala preferencemi.

„V politických preferencích i v důvěře k institucím pozorujeme, že vlastně nedošlo vlivem krize k velkým posunům. Byl tam chvilkový nárůst, v létě ale zmizel. Nemůžeme říct, že by někdo získal mnohem větší důvěru. Ani vládní koalice, ani opozice. Nějak se ten elektorát neproměnil,“ konstatuje.

Mají lidé postoje?

Veřejné mínění je podle socioložky poměrně složitý proces vytváření. „Dokonce tady máme někdy polemiku, jestli k některým věcem mají vůbec lidé nějaké postoje. Jestli postoj nevzniká jen tehdy, když se jich na něco zeptáme.“

„Jsou otázky, u kterých, pokud jsou člověku velmi vzdálené, tak si postoj prostě zformuje na základě příbuzného postoje nebo něčeho, co měl po ruce. A potom jsou velmi pevné postoje, které sahají až k základním hodnotám a které lidé tolik nemění,“ vysvětluje socioložka.

Veřejné mínění je podle ní relativně dynamické, protože člověk vnímá to, co si myslí ostatní. „Buďto vás to znejišťuje, nebo vás to posiluje ve vašem postoji. A samozřejmě máme názorové vůdce. A to jak formální, kteří z titulu své funkce vedou, nebo jsou neformální a dáte na ně, protože víte, že se nemýlí ve vašem okolí. Může to být někdo zkušenější, někdo, komu důvěřujete. To všechno nějakým způsobem vytváří veřejné mínění. Plus média,“ popisuje.

Tolerance společnosti

Přiznává, že občas ji výsledky průzkumů překvapí. Zejména v souvislosti politickými preferencemi či důvěrou k institucím. „Někdy si říkám: tak to je hodně silný skandál, to asi zahýbe preferencemi. Ve výsledcích výzkumu ale žádná pozorovatelná změna není,“ říká socioložka.  

Čtěte také

Nemyslí si ale, že je česká společnost tolerantnější a benevolentnější k politikům, než je tomu v jiných zemích.

„U mnoha lidí není politický život to první, na co zareagují. Oni to sledují, ale není to priorita. Není to tak, že by veřejné mínění nereagovalo. Dokáže reagovat velmi rychle. Třeba u prezidenta Zemana po jeho vulgárním projevu v rozhlase to padalo o desítky procent. Během dvou měsíců to umí padnout třeba o 20 nebo 25 procentních bodů. Pak se to zase třeba dostává nahoru, protože se situace uklidní,“ popisuje.

Každá společnost je podle ní zvyklá na něco jiného a tolerantní k něčemu jinému. „Typickým příkladem je třeba tolerance k nevěře u politiků nebo k rozvodům. V Česku je relativně vysoká, ve Spojených státech je soukromý život politiků mnohem více politikum. Protože to berou jako součást osobnosti, která kandiduje. U nás to bereme tak, že soukromí nemá vliv na výkon profese,“ vysvětluje Tabery.

Svobody skórovaly

Připomíná, že nedávný průzkum Centra pro výzkum veřejného mínění, v jehož čele stojí, ukázal, jak lidé vnímají omezení svobod v pandemii.

Čtěte také

„Ptali jsme se, jestli by chtěli, aby se zveřejňovala jména nakažených, jestli souhlasí s využitím dat z jejich mobilních telefonů a tak dále. Ptali jsme se také na nošení roušek či nakolik je pro ně důležitá bezpečnost. Výsledky ukázaly, že všechny tři oblasti – soukromí, svoboda, bezpečí – jsou pro dotázané velmi důležité, skórovaly strašně vysoko,“ popisuje.

„My se lidí zeptáme, jestli je důležitá svoboda a ona vyjde důležitá, ale samozřejmě potom je potřeba jít trochu dál a zeptat se, co tím vlastně myslí. Každý člověk má hranici svobody někde jinde. Někdo ji má u nošení roušky a někdo se cítí svobodně, i když třeba nemůže z domu na 500 metrů. Protože si to v nějaké situaci kognitivně vyhodnotí jako nutnost,“ vysvětluje Paulína Tabery.

Celý rozhovor Barbory Tachecí s Paulínou Tabery si můžete poslechnout ze záznamu.